13 C 130/2025-59 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 13. 5. 2025, opravenou dne 2. 9. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky 14.496 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit nejpozději do 26. 10. 2023. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou této částky. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný na dluhu ze smlouvy o úvěru ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 6. 4. 2025.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 2. 10. 2025, bylo řízení na základě dispozitivního úkonu žalobkyně ze dne 2. 9. 2025 částečně zastaveno, a to do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 295,89 Kč od 27. 10. 2023 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby bylo reakcí žalobkyně na výzvu soudu týkající se odstranění vad žaloby.3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do datové schránky fyzické osoby dne 27. 8. 2025, nevyjádřil.4. Ve věci se konalo dne 25. 11. 2025 jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně ani její právní zástupce, přičemž tito se z jednání řádně omluvili dne 14. 11. 2025. Žalovaný se k jednání dostavil a uvedl, že od právního předchůdce částku 10.000 Kč obdržel, nicméně ten nijak nezkoumal jeho úvěruschopnost před poskytnutím úvěru. Žalovaný uvedl, že v době poskytnutí úvěru byl ve finanční tísni. Nyní má žalovaný čistý příjem kolem 27.000 Kč měsíčně, má 3 vyživovací povinnosti, má další dluhy, které pravidelně splácí a požádal o možnost úhrady dlužné částky 10.000 Kč do jednoho roku. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalobkyně. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a z těchto zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal tyto společně s úrokem ve výši 295,89 Kč vrátit do 30 dnů.- Z potvrzení o platbě a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 22. 7. 2025, že právní předchůdce poskytl žalovanému dne 26. 9. 2023 peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaný jediným vlastníkem a disponentem.- Z výzvy k úhradě ze dne 6. 4. 2025 včetně podacího lístku, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.- Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2025, že pohledávka byla právním předchůdcem postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a ten se zavázal tyto vrátit do 30 dnů od poskytnutí. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Žalovaný dluh neuhradil řádně a včas. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po předžalobní výzvě ze dne 6. 4. 2025.6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 10.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouhé tvrzení o lustraci žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI, NRKI, BRKI a EUCB nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to např. výplatní pásky, výpisy z účtu, nájemní smlouvu apod., či alespoň výstupy z lustrace žalovaného ve výše uvedených databázích. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., žalobkyně se však svou nepřítomností na jednání o tuto možnost připravila. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož prá