13 C 200/2025-52 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 6. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 23.998,47 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne , datum, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 15.800 Kč. Žalovaná na úvěru načerpala dne 20. 5. 2024 částku 11.500 Kč a tuto se zavázala vrátit do 12. 8. 2025; na dluhu však uhradila pouze částku 367,67 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s úhradou úvěru do prodlení, žalobkyně ke dni 27. 1. 2025 smlouvu vypověděla a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 23.998,47 Kč. Žalovaná na dluhu ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci se konalo dne 19. 11. 2025 jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne 11. 11. 2025. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 15.800 Kč, a žalovaná se zavázala načerpané finanční prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách s úrokovou sazbou 0,983 % denně.- Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025 včetně podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.- Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, autorizace ověření totožnosti, fotografie občanského průkazu žalované, obecných principů posuzování a filozofie společnosti a přehledu identifikovaných příjmů, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajů o jejích příjmech a výdajích.- Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a zprávy , právnická osoba, ., že žalobkyně poskytla žalované na úvěru dne , datum, částku 11.500 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaná jediným vlastníkem a disponentem.- Z výpovědi smlouvy o půjčce, že žalobkyně ke dni 27. 1. 2025 vypověděla smlouvu o úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 23.998,47 Kč.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované dne , datum, finanční prostředky ve výši 11.500 Kč na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se poté zavázala tyto prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách společně s příslušenstvím, dostala se však do prodlení s úhradou úvěru. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru na základě jí uvedených údajích o příjmech a výdajích; tyto nebyly však dále prokazovány. Žalobkyně ke dni , datum, smlouvu o úvěru vypověděla z důvodu prodlení žalované. Žalovaná byla výzvou ze dne 21. 5. 2025 vyzvána k úhradě dlužné částky. Soud však nemá za prokázané, že by žalovaná na dluhu čehokoliv uhradila.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 11.500 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednaly o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční služby, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouze tvrzení, že došlo ke zkoumání úvěruschopnosti na základě údajů poskytnutých žalovanou o příjmech a výdajích domácnosti, které již nebyly nijak ověřovány, nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Zejména z předložených listinných důkazů nebylo zjištěno, zda žalobkyně ověřovala uvedené příjmy žalované a výdaje její domácnosti, nebo se bez dalšího spolehla na správnost uvedených údajů žadatele o spotřebitelský úvěr. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně žalobkyně se o tuto možnost připravila svou neúčastí na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 11.500 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).8. S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 11.500 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Soud spolu s předvoláním k ústnímu jednání vyzval žalobkyni, aby soudu tvrdila, kdy a jaké platby žalovaná na úhradu dluhu uhradila a na co přesně byly tyto částky žalobkyní započteny, a také aby soudu zaslala žalobkyně přehl