13 C 27/2025-88 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 19. 9. 2024, doplněným dne 16. 4. 2025 a 30. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28.587,94 Kč s příslušenstvím (smluvním úrokem ve výši 15,84 % ročně z částky 27.528,54 Kč od 5. 2. 2010 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 28.587,94 Kč od 5. 2. 2010 do zaplacení) z titulu smlouvy o poskytnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, a revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“). Touto smlouvou se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 25.000 Kč a žalovanému aktivovat kreditní kartu, žalovaný se poté zavázal čerpaný úvěr včetně příslušenství vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný takto na úvěru čerpal celkem 64.331 Kč a uhradil částku 73.409,16 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, právní předchůdce proto ke dni 4. 2. 2010 odstoupil od smlouvy a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 28.587,94 Kč. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu jistiny ve výši 27.528,54 Kč, poplatků ve výši 1.059,40 Kč, smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení. Žalovaný na dluhu ničeho dalšího neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 11. 9. 2024.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 16. 9. 2025, bylo řízení na základě dispozitivního úkonu žalobkyně ze dne 30. 5. 2025 částečně zastaveno, a to do smluvního úroku ve výši 15,84 % ročně z částky 1.195,50 Kč od 5. 2. 2010 do zaplacení a do zákonného úroku z prodlení z částky 1.195,50 Kč od 5. 2. 2010 do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručována na adresu ohlašovny ve smyslu § 50m zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když na této má žalovaný evidován trvalý pobyt, nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.4. Ve věci se konalo dne 19. 11. 2025 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Žalobkyně, která se na něj prostřednictvím svého právního zástupce dostavila uvedla, že na žalobě trvá v plném rozsahu. Soud proto za splnění podmínek ve smyslu § § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy č. , hodnota, a oznámení o postoupení pohledávky, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.- Z výpisů z úvěrového účtu, že žalovaný ke dni 5. 12. 2009 na úvěru vyčerpal částku 24.067,37 Kč.- Z oznámení o ukončení smlouvy o úvěru ze dne 4. 2. 2010, že právní předchůdce odstoupil od smlouvy o úvěru a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 28.587,94 Kč.- Z žádosti o uzavření Smlouvy o poskytnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, a revolvingového úvěru ze dne 5. 12. 2004, přehledu úrokových sazeb, sazebníku poplatků platného a účinného od 1. 8. 2004 a všeobecných obchodních podmínek, že žalovaný požádal právního předchůdce o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Poplatek za odeslání upomínky poté činil částku 150 Kč, smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátek 10 % z dlužné částky a úrok z prodlení 0,1 % denně z dlužné částky- Z upomínky ze dne 29. 9. 2009, 3. 11. 2009 a 1. 12. 2009, že žalovaný byl vyzván právním předchůdcem k úhradě dlužné částky.- Z předžalobní výzvy ze dne 11. 9. 2024 včetně podacího lístku, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 64.331 Kč a žalovaný se zavázala tyto vrátit společně se sjednanými poplatky a příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se však dostal s úhradou splátek do prodlení, na dluhu uhradil pouze částku 73.409,16 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.6. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se takto jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák., smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle ustanovení § 451 odst. 1,2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ust. § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná, nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhém vše, co podle ní dostal.7. Podle ustanovení § 6 zák. č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru, nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr, za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období ČNB; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.8. Soud na základě zjištěného skutkového stavu konstatuje, že smlouva o revolvingovém úvěru tak, jak byla mezi smluvními stranami uzavřena dne , datum, , je smlouvou reálnou a proto musí dojít k předání dohodnutých peněz dlužníku a současně má též charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a požívá ochrany podle ust. § 52-57 obč. zák. a podle zák. č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud konstatuje, že spotřebiteli se v českém právním prostředí dostalo efektivní ochrany až novelou provedenou zák. č. 43/2013 Sb., účinnou od 25. 2. 2013, kterou byl novelizován § 9 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť až v tomto novelizovaném znění je výslovně uložena sankce, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy v případě, pokud věřitel neprovede zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Soud při právním posouzení postupu právního předchůdce žalobkyně, při uzavírání smlouvy, přihlédl k nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1648/10, kde tento soud zopakoval názor, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost, nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavněkomforním řádu, jako významném celku a že povinnost soudu nalézt právo, neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“. V tomto konkrétním případě, ve světle uvedeného právního názoru podpořeného nálezy ústavního soudu lze konstatovat, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 5. 12. 2004 uzavřena smlouva, na základě níž bylo žalovanému poskytnuto peněžní finanční plnění ve výši 64.331 Kč, a tuto částku se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně v řízení nijak neprokázala, že by před uzavřením smlouvy, její právní předchůdce zjišťoval a posuzoval, zda žalovaný byl vůbec schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr věřiteli dohodnutým způsobem splácet. Žalobkyně v řízení soudu netvrdila a ani nepředložila dostatečné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, a to např. nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, doklad o SIPO platbě či výpisy z účtu. Tuto povinnost žalobkyně nesplnila i přes poskytnuté poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Soud pro projednanou věc uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdce při poskytování půjčky ze smlouvy se snažil s běžnou péčí řádného hospodáře zjistit a posou