14 C 120/2025-65 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 4. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že žalovaný jednal s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) o uzavření smlouvy o úvěru, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Právní předchůdce poté žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v platbách ve výši 7.000 Kč dne , datum, a 13.000 Kč dne , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (přechodný věřitel) a tento pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě ze dne 26. 12. 2024.2. Žalovaný se k žalobě dne 7. 8. 2025 vyjádřil a uvedl, že s uvedenou částkou souhlasí, přičemž tuto nebyl schopen uhradit z důvodu umístění do výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaný také uvedl, že se s žalobkyní pokoušel domluvit na splátkovém kalendáři. Žalobkyně podáním ze dne 10. 10. 2025 sdělila, že souhlasí s rozložením plnění do přiměřených splátek, jejichž výši nechává na úvaze soudu.3. Ve věci se konalo dne 9. 12. 2025 jednání, ke kterému se žalobkyně ani žalovaný prostřednictvím své obecné zmocněnkyně (předvolání k jednání bylo všem řádně doručeno) bez omluvy nedostavili. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o postoupení pohledávek z právního předchůdce na přechodného věřitele a ze smlouvy o postoupení pohledávek z přechodného věřitele na žalobkyni včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 12. 2024, že pohledávka byla postoupena na přechodného věřitele a ten pohledávku postoupil na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.- Z výzvy k úhradě ze dne 26. 12. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky.- Z potvrzení o provedené platbě a zprávy , právnická osoba, , že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaný jediným majitelem a disponentem, připsána částka ve výši 4.000 Kč a dne , datum, částka 3.000 Kč a 13.000 Kč.4. Soud na základě uvedených skutkových zjištění má za prokázaný tento skutkový stav.5. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne , datum, a , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky v souhrnné výši 20.000 Kč, když jednali o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tuto nebyla žalobkyně schopna doložit, ale její existence byla prokázána z jiných skutkových zjištění. Uzavření Smlouvy potvrdil žalovaný ve svém vyjádření, kde existenci dluhu ze Smlouvy\ potvrdil a také předmětem postoupení pohledávek byly pohledávky ze spotřebitelských smluv nikoliv z bezdůvodného obohacení. Nelze opomenout, že i předžalobní upomínka obsahovala požadavek na splnění dluhu žalovaného ze Smlouvy nikoliv z právního titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ze Smlouvy, ani dodatečně nevrátil. Pohledávka ze Smlouvy byla následně postoupena na přechodného věřitele, který pohledávku postoupil na žalobkyni. Žalovaný byl poté vyzván k úhradě dlužné částky, tento ničeho neuhradil.6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.9. Právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) poskytl žalovanému částku 20.000 Kč na základě právního jednání, které vedlo sjednání spotřebitelského úvěr. Žalobkyně nebyla schopna Smlouvu předložit, ale její existence byla prokázána alespoň nepřímo a bylo jisté, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na základě tohoto právního titulu žalovanému částku 20.000 Kč (žalovaný přijetí částky nepopřel), proto bylo jeho povinností zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Následkem nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, je dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., absolutní neplatnost předmětné smlouvy s tím, že ve vztahu k úvěrujícímu může být soudem přiznáno toliko bezdůvodné obohacení, nelze přiznat ani úroky z prodlení, protože žalovaný se nemohl dostat do prodlení dříve, než je rozhodováno tímto rozsudkem, kdy soud posuzuje dobu, která odpovídá přiměřeným možnostem žalovaného ke splacení dlužného bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně i přes výzvu soudu ničeho netvrdila, ani neoznačila k důkazu, když se rozhodla žalovanou částku domáhat (účelově pro přiznání příslušenství jistiny) z titulu bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobě vyhověl pouze pro částku 20.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného (odst. I. výroku) a ve zbývajícím rozsahu o zaplacení úroku z prodlení soud žalobu zamítl. (odst. II. výroku)10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst