14 C 124/2025-58 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 19. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 30.370 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen Smlouva), na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit nejpozději do 1. 9. 2024. Žalovaná však na dluhu nehradila řádně a včas. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaná na dluhu ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2025.2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena dne 22. 9. 2025 (pondělí, pracovní den dle § 49 odst. 4 o.s.ř. za použití § 57 odst. 2 o.s.ř.) nevyjádřila a v řízení zůstala procesně nečinná.3. Ve věci se konalo dne 25. 11. 2025 jednání, ke kterému se žalovaná, předvolání jí bylo doručeno 24. 10. 2025 (pátek, pracovní den, dle § 49 odst. 4 o.s.ř.) a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne 14. 11. 2025. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Na základě provedeného dokazování všemi listinami předloženým žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku č. , hodnota, , seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , že pohledávka za žalovanou byla ke dni , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.- Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , včetně dodatku č. , hodnota, , 2 a 3, že se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč na její bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala tyto vrátit nejpozději do 1. 9. 2024.- Z výpisu z běžného účtu banky , Anonymizováno, a výpisu z účtu banky , Anonymizováno, , že žalovaná identifikovala svůj bankovní účet zasláním částky 0,10 Kč na bankovní účet právního předchůdce, přičemž ten na bankovní účet žalované dne 2. 8. 2024 a 7. 8. 2024 zaslal peněžní prostředky v souhrnné výši 25.000 Kč.- Z předžalobní výzvy ze dne 5. 10. 2024 a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2025 včetně podacího lístku, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky.5. Soud na základě uvedených skutečností učinil tento skutkový závěr.6. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne , datum, Smlouvu, na základě které poskytl žalované bezhotovostně na její bankovní účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 25.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit do 1. 9. 2024. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru nijak nezkoumal úvěruschopnost žalované. Žalovaná dluh nehradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaná ani po předžalobní upomínce ze dne 15. 2. 2025 ničeho neuhradila.7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Soud zjištěný skutkový závěr posoudil podle citované právní úpravy a učinil tento právní závěr10. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bezhotovostně a postupně na účet uvedený ve Smlouvě částku v celkové výši 25.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření Smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně soudu ani netvrdila, že by věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, a zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně ta se o toto poučení připravila svou neúčastí na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).11. S ohledem na skutečnost, že žalované byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty prostředky ve výši 25.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaná na dluhu do podání žaloby ničeho neuhradila. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 25.000 Kč coby plnění, které žalovaná od právního předchůdce převzala, ale dosud neposkytla zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (odst. I. výroku)1