14 C 137/2025-54 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 25. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10.096,5 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě byly žalovanému poskytnuty bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit ve lhůtě 28 dnů od poskytnutí s poplatkem ve výši 5.096,50 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný na dluhu ničeho neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Žaloba byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 3. 7. 20253. Ve věci se konalo dne 9. 9. 2025 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne 2. 9. 2025. Žalovanému bylo předvolání ne jednání doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujících orgánů (§ 46b o.s.ř.). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 18. 8. 2025 (pondělí pracovní den za použití § 57 odst. 2 o.s.ř.).4. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , že se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal tyto prostředky společně s poplatkem ve výši 5.096,50 Kč vrátit do 28 dnů.- Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek k dílčí smlouvě o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2024, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.- Z potvrzení o platbě a zprávy , právnická osoba, ., že právní předchůdce poskytl žalovanému dne , datum, částku 5.000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož byl žalovaný polovičním disponentem a majitelem společně s , jméno FO, .- Z předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky.Soud na základě uvedených skutkových zjištění má za prokázaný tento skutkový stav.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 5.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5.096,50 Kč vrátit do 28 dnů. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to zkoumáním žalovaného v přístupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. K tomuto tvrzení žádné nepředložila, ani nenavrhla. Žalovaný však dluh neuhradil řádně a včas. Pohledávka byla následně ke dni 29. 11. 2024 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný ani po předžalobní upomínce ze dne 20. 12. 2024 ničeho neuhradil.6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.9. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalovanému částku v celkové výši 5.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala (např. výpisy z bankovního účtu či výsledky lustrací v evidencích dle tvrzení žalobkyně apod.). Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně ta se o toto poučení připravila svou neúčastí na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).10. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly právním předchůdcem poskytnuty prostředky ve výši 5.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaný na dluhu neuhradil ničeho. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 5.000 Kč coby plnění, které žalovaný od právního předchůdce převzal, ale