14 C 260/2025-57 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne 25. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32.329,16 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem, zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem) s odůvodněním, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně s úrokem ve výši 761 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7.350 Kč, s úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.077 Kč a s úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.700 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku , právnická osoba, Kč, přičemž úvěr byl v důsledku prodlení žalovaného právním předchůdcem zesplatněn. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 24. 1. 2025 ničeho dalšího neuhradil.2. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl ke dni podání žaloby skutečný pobyt na adrese v obvodu zdejšího soudu, vyslovil Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, svou místní nepříslušnost a spis postoupil na zdejší soud. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 9. 2025.3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena dne 12. 5. 2025 (pondělí, pracovní den dle § 49 odst. 4 o.s.ř. za použití § 57 odst.2 o.s.ř.), nevyjádřil a v řízení zůstal procesně nečinný.4. Ve věci se konalo dne 2. 12. 2025 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil, předvolání na jednání mu bylo doručeno obdobně jako žaloba dne 3. 11. 2025 (pondělí, pracovní den). Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. Právní zástupce žalobkyně se dostavil a uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá v jejím plném rozsahu. Poté soud provedl dokazování listinnými důkazy a po tomto má za zjištěné následující skutečnosti:- Z výpisu obratů zaúčtovaných na účet, čestného prohlášení a žádosti o úvěr, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným poskytnutých údajích o jeho příjmech a výdajích, přičemž tyto již nijak kromě starobního důchodu za měsíce duben, květen a červen roku 2023 neověřoval.- Z přehledu plateb v hotovosti, že žalovaný na smlouvě o úvěru uhradil částku , právnická osoba, Kč.- Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , že právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytl v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč společně s úrokem ve výši 761 Kč a poplatky v souhrnné výši 12.127 Kč.- Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , že pohledávka za žalovaným byla ke dni 3. 10. 2024 postoupena na žalobkyni a žalovaný o tomto byl vyrozuměn.- Z výzvy k plnění ze dne 24. 1. 2025 včetně podacího lístku, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 35.245,43 Kč.5. Soud na základě uvedených skutkových zjištění učinil tento skutkový závěr.6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena Smlouva, která naplňuje všechny zákonné znaky smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Před poskytnutím úvěru byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána pouze na základě jím poskytnutých údajích o jeho příjmech a výdajích, přičemž ověřovány byly pouze příjmy spočívající ve starobním důchodu. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, uhradil pouze částku , právnická osoba, Kč. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , postoupena na žalobkyni.7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.10. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 15.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila dostatečné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala. V této souvislosti předložila čestné prohlášení, žádost o úvěr a výpisy z bankovního účtu, ze kterých je jisté, že právní předchůdce žalobkyně si vystačil s údaji, které žalovaný o své osobě poskytl, a jejich správnost si dostatečně neověřil. Žalobkyně soudu předložila výpisy z bankovního účtu