6 C 97/2025-74 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 21. 5. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 94.824,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.480,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.262,52 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 44.000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % a úrokem 12,75 % ročně z částky 44.000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a dále zaplacení částky 6.699,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.222,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.284,16 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5.109,73 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a úrokem 15 % ročně z částky 5.109,73 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.2. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 44.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 56.421 Kč a celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 4.782 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 10. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Ke dni 25. 6. 2023 činila dlužná jistina částku 44.000 Kč a dlužný poplatek částku 56.421 Kč. Dále byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 2.105 Kč, vše v 6 měsíčních splátkách po 1.351 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 7. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 13. 2. 2023 a ke dni 25. 6. 2023 provedl předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 5.109,73 Kč a dlužný poplatek částku 1.589,77 Kč. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, byly ze strany společnosti , právnická osoba, postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 1. 2025. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.3. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, . Předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 44.000 Kč a žalovaný se pak zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem 53.082 Kč zahrnujícím úrok 42.421 Kč, částku za zpracování úvěru 1.500 Kč a částku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 9.161 Kč, to vše do 21 měsíců. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovostní formě.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, . Předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaný se pak zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem 2.105 Kč zahrnujícím úrok 960 Kč, částku za zpracování úvěru 500 Kč a částku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 645 Kč, to vše do 6 měsíců. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovostní formě.7. Z tabulek umoření soud zjistil, že na úvěr ve výši 44.000 Kč žalovaný dosud neuhradil ničeho a na úvěr ve výši 6.000 Kč byla vrácena částka 1.351 Kč (dne 13. 2. 2023).8. S ohledem na dobu uzavření předmětných smluv soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. K tomu lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.12. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel d