8 C 142/2025-61 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 31. 1. 2025 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, s žalovaným a podle které poskytl žalovanému částku 20.000 Kč dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, . Žalobce požadoval po žalovaném vrácení částky 20.000 Kč s úrokem z prodlení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Smlouva o postoupení pohledávky za žalovaným byla uzavřena dne , datum, a , datum, .2. Žalovaný k žalobě uvedl, že o uzavření smlouvy mu nebylo nic známo do doby, kdy obdržel upomínku od předchozího věřitele, který však nereagoval na následný smírný návrh žalovaného. Žalovaný uvedl, že o úvěr požádala třetí osoba, která je osobou blízkou žalovanému a proto žalovaný nechce věc řešit podáním trestního oznámení. Žalovaný uvedl, že věřitel nezkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, smlouva o úvěru je proto neplatná, ale je ochoten žalovanou částku bez příslušenství uhradit. Pro své majetkové a zdravotní poměry požádal o možnost uhradit dluh ve splátkách po 500 Kč měsíčně.3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:4. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla poukázána platba ve výši 20.000 Kč od plátce , právnická osoba5. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce zkoumal jakýmkoliv způsobem schopnost žalovaného úvěr splácet.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, jako postupitelem a , právnická osoba, , Anonymizováno, jako postupníkem ze dne , datum, a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, jako postupitelem a , Jméno žalobce, jako postupníkem ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce.7. Z dopisu žalovaného adresovaného , právnická osoba, ze dne 16. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný navrhl smír mezi stranami v tom smyslu, že se zaváže k úhradě částky 20.000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, neboť finanční poměry a zdravotní stav mu neumožňují hradit vyšší splátky.8. Z dopisu žalovaného adresovaného žalobci ze dne 23. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný navrhl smír mezi stranami v tom smyslu, že se zaváže k úhradě částky 20.000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, neboť finanční poměry a zdravotní stav mu neumožňují hradit vyšší splátky.9. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. V daném případě bylo z provedených důkazů nebylo zjištěno, zda právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru a zda provedl dostatečně pečlivé šetření o aktuální majetkové situaci dlužníka. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru, i kdyby byla mezi věřitelem a dlužníkem uzavřena, je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná.17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, žalovaného, který přijetí částky 20.000 kč nerozporoval, a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním finančních prostředků částku 20.000 Kč a uhradil 0 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 20.000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění (poplatků, úroků, úroků z prodlení) nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem. V daném případě bylo soudem zjištěno, že není v možnostech žalovaného dluh uhradit jinak než ve splátkách po 500 Kč měsíčně.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142a odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalobce právo na náhradu nákladů řízení jen jestliže žalovanému zaslal ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu výzvu k plnění. Z vyjádření žalovaného a z jeho dopisu adresovaného právnímu předchůdci žalobce vyplývá, že takovou výzvu obdržel a reagoval na ni návrhem smírné dohody, ve které by se zavázal k úhradě částky 20.000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Soud proto žalobci, který byl v řízení převážně úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovaný byl ochoten se k úhradě dluhu zavázat před podáním žaloby. Náklady vzniklé žalobci, tvořené zaplaceným soudním poplatkem a odměnou za právní zastoupení, proto nebyly vynaloženy v souvislosti uplatněným právem účelně ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a soud k jejich úhradě žalovaného nezavázal.