8 C 166/2025-44 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 9. 4. 2025 domáhal peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalobce s žalovaným ne , datum, a podle které poskytl žalovanému částku 20.000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobce požadoval po žalovaném úhradu jistiny a poplatku ve výši 25.200 Kč, poplatků ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 7.339 Kč s úrokem z prodlení, neboť žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 641 Kč. Žalobce uvedl, že věřitel šetřil schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě uvedl, že částku 20.000 Kč od žalobce obdržel a potvrdil, že na dluh uhradil 641 Kč. Žalovaný uvedl, že má zajištěnou práci a pravidelný příjem, proto je schopen dluh uhradit ve lhůtě do 2 měsíců. Žalovaný uvedl, že má z důvodu jiné smlouvy o půjčce další neuhrazený dluh.3. Na základě provedeného dokazování u ústního jednání dne , datum, byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnou žalovanému částku 20.000 Kč převodem na jeho účet a žalovaný se zavázal ve lhůtě do 30 dnů vrátit žalobci 25.200 Kč.5. Z fragmentu výpisu z účtu bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla dne , datum, poukázána platba ve výši 20.000 Kč od plátce , právnická osoba, .6. Z listin předložených žalobcem (Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno žalobce, , výzva ze dne 5. 11. 2024 s podacím lístkem, upomínka z 7. 3. 2024, 21. 3. 2024, 14. 4. 2024) nebylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet.7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.16. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil zákonem požadované šetření za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálné a úplné údaje o příjmech a výdajích žalovaného. O nedostatečně pečlivě šetřených majetkových poměrech svědčí i to, že žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 641 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním finančních prostředků částku 20.000 Kč a uhradil 641 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 19.359 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění (poplatků, smluvní pokuty, úroků, úroků z prodlení) nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem.18. V daném případě bylo soudem zjištěno, že žalovaný je schopen s ohledem na své majetkové a výdělkové poměry uhradit dluh ve lhůtě 2 měsíců. Soud proto určil povinnost žalovaného k plnění podle výroku I v uvedené lhůtě.19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 55 % (19.359 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 45 % (15.680 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 10 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.402 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 2.100 Kč (3 x 2.100 Kč, § 7, 11 odst. 1, písm. a/ 1x, d/ 2x, a § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 504 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkové náklady řízení žalobce činí částku 4.306 Kč, z toho 10 % odpovídá částce 430,60 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil shodně jako plnění podle výroku I. v délce 2 měsíců na základě aktuálních zjištěných majetkových a výdělkových poměrů žalovaného.