8 C 85/2023-581 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2023 se žalobci domáhali vydání rozhodnutí specifikovaného ve výroku I. rozsudku, protože jsou osobami oprávněnými, resp. právními nástupci osob oprávněných, podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen “zákon o půdě”), jimž byl komunistickým režimem protiprávně odňat majetek (parcely PK , hodnota, a PK , hodnota, v k.ú. , adresa, a PK , hodnota, v k.ú. , adresa, ). Původně usilovali o jeho vrácení, ale stát ohledně části odňatého majetku rozhodl, že jej nelze vrátit, čímž jim vznikl nárok na vydání tzv. náhradních pozemků. Stát však jejich restituční nárok nadále eviduje v nesprávné výši. K výpočtu výše nároku zvolil při ocenění odňatých pozemků nesprávný postup. Charakter odňatých pozemků nehodnotil podle jejich začlenění do funkční plochy podle dobově platné územně plánovací dokumentace a podle účelu jejich vyvlastnění v době jejich přechodu na stát, jenž vyplýval z vyvlastňovacích titulů, ale podle jejich administrativního určení zapsaného v pozemkových knihách k momentu přechodu na stát. V září 2022 se neúspěšně obrátili na žalovanou s žádostí o zaevidování jejich restitučního nároku ve správné výši, která vycházela z na jejich náklady vypracovaného znaleckého posudku na ocenění pozemků, a kterou následně žalované zaslali s předžalobní výzvou.2. Cena odňatých pozemků určená podle účelu vlastnění, jímž byla v daném případě výstavba obytných objektů, servisu a továrních objektů, jak plynulo i z územně plánovací dokumentace platné v době přechodu těchto pozemků na stát, o které žalovaná ví od již od roku 2008, měla dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. činit 250 Kčs/m2. Žalovaná při ocenění jejich restitučního nároku však aplikovala § 14 odst. 3 této vyhlášky, čímž na ně protiprávně přenesla břemeno správného ocenění. V tomto spatřují jednání žalované vůči žalobcům za liknavé a svévolné. V důsledku toho po nich nelze spravedlivě požadovat vydání náhradních pozemků cestou účasti na veřejných nabídkách, v nichž opakovaně nebyli a nemůžou být úspěšní právě kvůli nesprávné evidenci výše jejich restitučního nároku a jsou nuceni se svého nároku domáhat soudní cestou.3. Žalobci mají zato, že se jejich požadavek na správné ocenění restitučního nároku nepromlčuje, protože nepředstavuje samostatné majetkové právo, které by podléhalo promlčení. Rovněž mají zato, že jejich nárok nemohl zaniknout čerpáním finanční náhrady ve výši 80 939,88 Kč (každý z žalobců ve výši ½), která představuje pouhé 2 % skutečné výše jejich restitučního nároku, jež činí 3.187.622,12 Kč (každý z žalobců ve výši ½, tj. 1.593.811,06 Kčs).4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Restituční nároky žalobců byly řádně vypořádány vyplacením peněžitých náhrad v roce 2009. Jejich zůstatek je dle evidence 0 Kč. Navíc žalobkyni neeviduje mezi oprávněnými osobami, protože její příbuzenský vztah k , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl doložen příslušným dědickým usnesením. Odmítla, že by se při vypořádání restitučních nároků žalobců dopustila liknavosti či svévole. Stále nabízí a nabízela dostatečné množství adekvátních pozemků ve veřejných nabídkách, prostřednictvím nichž se žalobci musí aktivně domáhat uspokojení svých restitučních nároků. Žalobci se do veřejných nabídek přihlásili pouze jednou, tudíž nemají o náhradní pozemky touto standardní cestou zájem. Zároveň však nesplňují podmínku mimořádného postupu mimo rámec § 11a zákona o půdě, když u nich není dána marná dlouhodobá aktivní snaha o saturaci jejich restitučních nároků.5. Žalovaná namítla, že nárok na přecenění restitučního nároku nad rámec poskytnutého plnění je promlčen. Žalobci svůj nárok na přecenění vznesli až v předžalobní výzvě ze dne 23. 11. 2022, tedy až po 14 letech od vyplacení finanční náhrady, proto její námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Navíc vyplacením finanční náhrady jejich restituční nárok zanikl splněním.6. Žalovaná žalobci požadované náhradní pozemky nechala v průběhu řízení ocenit znalci a uvedla, že žádný z nich není vyloučen z převodu.7. Žalobci odmítli, že by jejich restituční nárok nad rámec hodnoty vyplacené peněžité náhrady zanikl splněním, protože ocenění restitučního nároku je pouze administrativním úkonem, který nemá vliv na jeho skutečnou výši v době jeho vzniku. Odkázali přitom na aktuální nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23, na který navázal nález Ústavního soudu ze dne 21.1.2025 sp. zn. III. ÚS 3111/23, podle kterých restituční nárok promlčení nepodléhá. Připustili sice existenci judikatury polemizující s promlčením restitučního nároku, která nicméně zcela jednoznačně stanovuje počátek běhu promlčecí lhůty jako okamžik, kdy se oprávněná osoba dozví o tom, žalovaná nehodlá plnit. Tímto okamžikem bylo v jejich případě doručení stanoviska žalované dne 24. 10. 2022 k jejich výzvě na přecenění. Nad to namítli, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, protože povinností státu je uspokojovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši, kterou je povinen si zjistit.8. Ve věci nebylo sporu o tom, že žalobce je osobou oprávněnou a žalobkyně právní nástupkyní osoby oprávněné podle zákona o půdě a že jejich restituční nárok byl žalovanou oceněn částkou 80 939,88 Kč. Náhrada za nevydané pozemky byla znalci oceněna podle jejich kultury uvedené v daném rozhodnutí, tedy jako pozemky zemědělské. V této výši byl restituční nárok žalobce a právní předchůdkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, uspokojen dne 2. 6. 2009 a 20. 4. 2009. Nesporným bylo také tvrzení, že žalobci žalovanou vyzvali k řádnému ocenění jejích restitučního nároku dne 29. 9. 2022, což jim bylo žalovanou odmítnuto, což se dozvěděli dne 24. 10. 2022. Ze shodných tvrzení účastníků rovněž vyplynulo, že se žalobci opakovaně pokusili svůj restituční nárok uplatnit cestou účasti ve veřejných nabídkách, v nichž žádali o převod zemědělských pozemků podle § 11a zákona o půdě, avšak všechny jejich žádosti byly žalovanou zamítnuty pro nedostatečnou výši evidovaného zůstatku jejich restitučního nároku.9. Dále nebylo sporné, že , žalovaná, je vlastníkem pozemků, jež chtějí žalobci nabýt do vlastnictví, že žalované k nim přísluší právo hospodařit s nimi, že žádný z nich není vyloučen z převodu vlastnického práva na žalobce a že jejich cena vyplývá ze znaleckých posudků vyhotovených žalovanou.10. Tyto skutkové závěry soud učinil na základě nesporných tvrzení účastníků dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “o.s.ř.”). Nesporná tvrzení účastníků byla souladná s dokazováním provedeným pro zjištění skutkového stavu, který byl zjištěn takto:11. Žalobci jsou osobami oprávněnými, resp. právními nástupci oprávněných osob; žalobce po , jméno FO, a , jméno FO, a žalobkyně po , tituly před jménem, , jméno FO, , rozené , příjmení FO, . Oběma žalobcům vznikl nárok vůči žalované na bezúplatný převod jiného pozemku či pozemků ve vlastnictví státu či na náhradu za pozemky v restituci jim nevydané podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, protože část jejich pozemků byla zastavěna. Tento restituční nárok jim vznikl z pravomocných rozhodnutí specifikovaných ve výroku I tohoto rozsudku.12. Žalobkyně nabyla dědictví po své matce , tituly před jménem, , jméno FO, , zemřelé , datum, , v podobě veškerého majetku zůstavitelky. Nabytí dědictví bylo žalobkyni, jako jediné dědičce, potvrzeno usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, vydaným notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , které nabylo právní moci dne 11. 11. 2019. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o dodatečném projednání pozůstalosti, kdy žalobkyni bylo potvrzeno nabytí dědictví sestávající z restitučních nároků na vydání pozemků nebo na náhradu za nevydané pozemky, vyplývající z rozhodnutí specifikovaných ve výroku I tohoto rozsudku.13. Stejně tak bylo rozhodnuto pravomocným usnesením Okresního soudu , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve věci dodatečného projednání pozůstalosti po , jméno FO, , zemřelé , datum, , vydaným notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy žalobce jako jediný syn a dědic zůstavitelky nabyl její podíl id. ½ restitučního nároku na vydání náhradních pozemků nebo na náhradu za nevydané pozemky vyplývající z rozhodnutí specifikovaných ve výroku I tohoto rozsudku.14. Rozhodnutím , název úřadu, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozhodnutím , orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozhodnutím , orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozhodnutím , orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a rozhodnutím , orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, stát stanovil, že žalobci, resp. jejich právní předchůdci, jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě a nejsou vlastníky v rozhodnutích specifikovaných, jejich rodině dříve bývalým režimem od