13 C 68/2025-54 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 17. 2. 2025 ve spojení s podáním doručeným zdejšímu soudu dne 7. 3. 2025 domáhá zrušení výživného na neprovdanou matku – žalovanou, a to od února 2025. Svůj návrh odůvodnil tak, že žalovaná má dítě Dominika s jiným mužem, žalobce s žalovanou spolu nežijí , právnická osoba, se nachází v dětském domově. Žalobce se nachází ve vazbě a nemá dost finančních prostředků na hrazení výživného.2. Soud následně zjistil, že žalobce byl dne 5. 5. 2025 propuštěn z vazby. K výzvě soudu, aby žalobce sdělil, zda trvá na podaném návrhu, kdy tvrzeným důvodem nedostatku peněžních prostředků byla přítomnost ve vazbě, ze které byl žalobce již propuštěn, se žalobce nevyjádřil.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila písemným podáním ze dne 15.10.2025 tak, že na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, , podala návrh na zahájení exekuce. Exekuční příkaz byl vydán dne 13. 3. 2025 a vymáhaná pohledávka byla v rámci exekuce zcela uhrazena. Dále žalovaná uvedla, že výživné bylo po žalobci požadováno za období po narození jejich společného syna Jakuba, proto žalovaná nerozumí tomu, proč je v žalobě uváděn její syn Dominik., právnická osoba, replice doručené soudu dne 3. 12. 2025 žalobce uvedl, že s žalovanou několikrát obnovovali společnou domácnost, naposledy k 5. 1. 2024, proto žádá vrácení celé částky (exekuce) na neprovdanou matku. Žalobce uvedl, že se po finanční stránce vždy řádně staral nejen o své syny, ale i o žalovanou, která se vždy vracela, až neměla peníze. Žalovaná byla v insolvenci a matkou žalobce jí byla poslána částka 1 000 Kč, která jí nepříslušela a měla ji vrátit, což se nestalo, kdy tuto platbu žalovaná úmyslně zatajila. Žalované se dne 25. 11. 2024 narodil syn Dominik, který nemá svého otce uvedeného v rodném listu. Dle žalobce měla z toho důvodu žalovaná žádat výživné od otce Dominika. Žalobce žalované nedlužil výživné pro neprovdanou matku ani výživné na své syny.5. Dne 28. 1. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavil žalobce (svou účast omluvil). Žalovaná u jednání uvedla, že netvrdí žádné nové skutečnosti, nenavrhuje provedení dalšího dokazování a vzhledem k tomu, že výživné bylo již exekučně vymoženo, navrhuje, aby žaloba byla zcela zamítnuta jako nedůvodná, kdy náhradu nákladů řízení nepožaduje a nároku se vzdává. Na jednání soud dále provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:6. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 7. 2024, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou byl uzavřen smír, dle kterého se žalobce zavázal uhradit žalované výživné neprovdané matky ve výši 15 000 Kč, ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení o schválení smíru s tím, že v případě neuhrazení kterékoliv ze splatných splátek, stane se splatný celý dluh. Toto usnesení nabylo právní moci dne 24. 7. 2024.7. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 27. 6. 2025, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že řízení o návrhu povinného (žalobce) na zastavení exekuce bylo zastaveno s odůvodněním, že exekuční soud zjistil, že pohledávka vymáhaná exekucí (exekuční titul usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 7. 2024, č. j. , spisová značka, ) ve výši 13 000 Kč byla již zcela uhrazena, a to včetně nákladů oprávněné a nákladů soudního exekutora. Tím byla exekuce ukončena a ukončením zanikla.8. Z výpisu z Centrální evidence vězněných osob soud zjistil, že žalobce byl ve vazbě od 28. 1. 2025 do 5. 5. 2025.9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požadovala po žalobci výživné neprovdané matky. Žalobce s žalovanou následně ohledně výživného neprovdané matky uzavřeli smír, kterým se žalobce zavázal uhradit žalované výživné neprovdané matky v částce 15 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč. Výživné neprovdané matky bylo vymáháno exekučně, kdy v rámci exekuce byla celá vymáhaná pohledávka uhrazena, a to včetně nákladů oprávněné (žalované) a nákladů soudního exekutora.10. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.11. Dle § 920 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.12. Důvodem pro přiznání výživného neprovdané matce není neschopnost matky samostatně sebe a dítě živit (tj. stav odkázanosti na výživu ve smyslu § 911), nýbrž skutečnost, že v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte pravidelně (ne však nutně vždy) dochází k dočasnému nebo trvalému snížení příjmů matky. Je žádoucí, aby otec dítěte toto snížení kompenzoval poskytováním výživného v přiměřeném rozsahu. Podmínkou přiznání výživného zde není (ne)soužití matky a otce dítěte v jedné domácnosti (KS Plzeň 13 Co 170/2022). Při vymezení rozsahu a způsobu plnění této specifické vyživovací povinnosti, včetně stanovení výše příspěvku na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, je třeba aplikovat obecná ustanovení o výživném (zejm. § 913 a násl.). Jediné zákonné kritérium pro rozsah plnění poskytovaných podle § 920 je však hledisko přiměřenosti. Povinnost otce zanikne poskytnutím výživy ve dvouleté době ode dne porodu, resp. zaplacením příspěvku na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ženy (srov. ELISCHER, D., MOCEK, O. § 920. In: ZUKLÍNOVÁ, M., ELISCHER, D., NOVÁ, H., FRINTOVÁ, D., FRINTA, O., MOCEK, O., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, , jméno FO, , (§ 655-975). [, jméno FO, ]. Wolters Kluwer). Proto soud rozhodl tak, že žalobu, kterou se domáhal zrušení výživného pro neprovdanou matku stanoveného usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 7. 2024 č. j. , spisová značka, od data 1. 2. 2025 do budoucna, zamítl. (výrok I.)13. Soud má s ohledem na uvedené za to, že žalobce byl dle § 920 o. z. povinen uhradit žalované na výživném neprovdané matky částku 15 000 Kč, kdy tato povinnost byla stanovena pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , a to bez ohledu na schopnost žalované sebe nebo dítě živit a bez ohledu na případné společné soužití žalobce a žalované. Žalovaná následně splnění této povinnosti vymáhala exekučně, kdy v rámci exekuce byla pohledávka žalované z titulu výživného neprovdané matky zcela uhrazena. Byla-li pohledávka uhrazena, tj. výživné poskytnuto, zanikla povinnost žalobce hradit výživné neprovdané matce. Pokud se tedy žalobce domáhá zrušení výživného v situaci, kdy povinnost hradit výživné zanikla, je jeho požadavek zjevně nedůvodný. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení byla plně úspěšná žalovaná. Ta však výslovně uvedla, že náhradu nákladů řízení nepožaduje a nároku se vzdává. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku , jméno FO, ., tedy že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.