8 C 152/2025-64 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2025 domáhal peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel s žalovaným dne , datum, a podle které poskytl žalovanému částku 17.000 Kč dne , datum, a částku 18.061 Kč dne , datum, převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku v denních splátkách, které však řádně nehradil, celkem uhradil pouze 167,72 Kč. Žalobce smlouvu o úvěru vypověděl a dluh se stal splatný dne 26. 11. 2024. Žalobce uvedl, že zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého bydliště.3. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“ věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Podle mezi účastníky uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, byla splatnost poskytnutého úvěru až do výše 79.200 Kč, který měl být vyplacen účet žalovaného č. , č. účtu, , dohodnuta v denních splátkách po 160,61 Kč (předpis denních splátek) do 28. 11. 2025.5. Totožnost žalovaného žalobce ověřil prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, , kterou bylo zjištěno, že na jméno žalovaného je veden bankovní účet č. , č. účtu, .6. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu právního žalobce byla na účet č. , č. účtu, dne , datum, poukázána platba 17.000 Kč a dne , datum, platba 18.061 Kč.7. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci známy následující skutečnosti: Příjem uvedený žalovaným činil 45.000 Kč. Výše žalobcem ověřeného příjmu činila 49.256 Kč. Výdaje uvedené žalovaným činily celkem 32.000 Kč, z toho 12.0000 Kč na jiné půjčky. Výše žalobcem vypočítaných minimálních výdajů činila 15.715 Kč. Žalovaný žil ve společné domácnosti s 5 osobami, z toho 4 byly výdělečně činné. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že žalobce ověřoval údaje uvedené žalovaným, zejména jeho výdělkové poměry (jejich pravidelnost, předvídatelnost, průměrnou výši příjmu za delší časové období), skutečné výdaje žalovaného (tehdejší úvěrové zatížení žalovaného, povahu, výši a druh jeho výdajů).8. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.17. Žalobce jako věřitel však neučinil všechny potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost příjmů a výdajů žalovaného. Věřitel dokonce vycházel z vyššího příjmu než uváděl žalovaný a nižších výdajů než uváděl žalovaný. Věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, jaké jsou jeho reálné majetkové poměry, zejména jaké byly jeho pravidelné měsíční výdaje (na bydlení, domácnost, výživné, zdravotní stav apod.) a zda je schopen řádně splácet stávající závazky, na které hradil 12.000 Kč měsíčně. O nedostatečně pečlivě šetřených majetkových poměrech svědčí i to, že žalovaný na svůj dluh uhradil pouze minimální částku. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním finančních prostředků částku celkem 35.061 Kč a uhradil 167,72 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 34.893,28 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění (poplatků, úroků, úroků z prodlení) nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem. V daném případě bylo soudem zjištěno, že mezi účastníky dohodnuté splátky úvěru činily 4.808 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyly zjištěny aktuální majetkové a výdělkové poměry žalovaného a žalovaný na svůj dluh ničeho po podání žaloby neuhradil, soud při stanovení lhůty k plnění vycházel z ujednané splatnosti akceptované věřitelem i dlužníkem a určil lhůtu k plnění ve splátkách po 4.800 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků téměř shodný a soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.