8 C 279/2025-76 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 8. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným. Podle této smlouvy bylo žalovanému dne , datum, v hotovosti poskytnuto 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se souhrnným poplatkem v celkové výši 37.184 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a na svůj dluh uhradil pouze částku 6.156 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.2. Návrhem doručeným soudu dne 26. 8. 2025 se žalobce dále domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným. Podle této smlouvy bylo žalovanému dne , datum, v hotovosti poskytnuto 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se souhrnným poplatkem v celkové výši 27.888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a na svůj dluh uhradil pouze částku 14.500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.4. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“ věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný téhož dne převzal od věřitele , právnická osoba, prostřednictvím jeho zástupce v hotovosti 20.000 Kč a zavázal se vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17.184 Kč. Celkem se žalovaný zavázal uhradit 37.184 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč.6. Z přehledu splátek ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 6.156 Kč.7. Z listiny o šetření úvěruschopnosti žalovaného předložené žalobcem (Žádost o úvěr) bylo zjištěno, že věřitel při uzavírání smlouvy disponoval informacemi o žalovaném, podle kterých bydlel v nájmu a neměl žádnou vyživovací povinnost. Jeho příjem ze zaměstnání činil 40.670 Kč měsíčně, výdaje na bydlení, energie a další výdaje celkem 21.921 Kč měsíčně. Uvedené informace žalobce ověřil z výplatních lístků (za měsíce 3, 4, 7/2022) a z pracovní a nájemní smlouvy. Z výplatních lístků bylo zjištěno, že žalovanému byla ze mzdy ve výši 31.810 Kč, 57.484 Kč a 44.262 Kč strhávána exekuce ve výši 3.000 Kč měsíčně a další exekuce v proměnlivé výši od 6.735 Kč do 17.793 Kč měsíčně8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný téhož dne převzal od věřitele , právnická osoba, prostřednictvím jeho zástupce v hotovosti 15.000 Kč a zavázal se vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12.888 Kč. Celkem se žalovaný zavázal uhradit 27.888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč.9. Z přehledu splátek ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 14.500 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce.11. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.20. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil všechny potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a v případě smlouvy ze dne , datum, vůbec nezjišťoval aktuální příjmy a výdaje žalovaného. V případě smlouvy ze dne , datum, věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, jaké jsou jeho skutečné majetkové poměry. Přitom z dostupných listin byl zřejmý rozpor mezi žalovaným deklarovaným příjmem ve výši přes 40.000 Kč měsíčně a skutečným čistým příjmem po exekučních srážkách. Věřitel rovněž nezkoumal jaké byly pravidelné měsíční výdaje dlužníka, zejm. na bydlení, domácnost, zdravotní stav apod. Přestože z výplatních lístků bylo možné zjistit, že žalovanému jsou z příjmu sráženy dvě exekuce, věřitel k těmto skutečnostem ve svých závěrech o schopnosti žalovaného úvěr splácet nepřihlédl, případně je chybně vyhodnotil. Soud proto dospěl k závěru, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatné.21. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 20.000 Kč a 15.000 Kč a uhradil 6.156 Kč a 14.500 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 13.844 Kč a 500 Kč. Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta.22. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úv