36 C 186/2020 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 3 361 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaná dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti při podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku vrátit spolu s částkou 8 361 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně dle ujednání v čl. 4 smluvních podmínek), odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 901 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena na 5. 10. 2015. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky požadovat úhradu dlužné jistiny ve výši 2 265,15 Kč a dlužného poplatku ve výši 1 095,85 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny od 9. 1. 2015 do zaplacení a úroku ve výši 19,98 % ročně z nesplacené jistiny od 6. 10. 2015 do zaplacení. Dne 24. 6. 2019 byla předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, kterou žalovaná ani přes tuto upomínku neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Žalovaná je státní příslušnicí Slovenska, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení EP a Rady ES [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak nařízení EP a Rady ES [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), když mezi Českou republikou a Slovenskem není žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku smlouvy o úvěru uzavřena, a dospěl k závěru, že podle čl. 7 bodu 1 písm. a) nařízení EP a Rady ES [číslo] je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bodu 1 písm. b) nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, a na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 8 361 Kč vrátit, a to v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá další splátka až po předposlední splátku byla splatná vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka měla činit 248 Kč a byla splatná do konce dalšího následujícího týdenního období. Poplatek ve výši 8 361 Kč byl tvořen v částce 1 277 Kč úrokem ve výši 19,98 % ročně z půjčky za dohodnutou dobu řádného splácení, v částce 1 901 Kč poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky a v částce 5 183 Kč poplatkem za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná stvrdila podpisem na smlouvě převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 11. 8. 2014 a zákaznickou kartou). Z ujednání v čl. 4 smluvních podmínek byla ověřena výše výpůjční úrokové sazby (19,98 % ročně při 60 splátkách). Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Podle čl. 20 věta druhá smluvních podmínek pokud bude žalovaná v době splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Z čl. 12 smluvních podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení žalované se splátkou požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky (tj. ztráta výhody splátek). Žalovaná sjednané splátky nesplácela řádně a včas (prokázáno tabulkou umoření). Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně neuplatnila své právo zesplatnit celý dluh žalované, nastala splatnost celého dluhu splatností poslední splátky, tj. dne 5. 10. 2015. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že výše uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 24. 6. 2019 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku ze dne 17. 7. 2019). Přípisem ze dne 9. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 10. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 13. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán zčásti důvodně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky podle výše specifikované smlouvy, čímž splnila svůj závazek z ní plynoucí, žalovaná však svou povinnost poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem vrátit nesplnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu návrhem nárokované částky 3 361 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 2 265,15 Kč a dlužného poplatku ve výši 1 095,85 Kč i se zákonným úrokem z prodlení za dobu od prodlení žalované do zaplacení. Soud tak přiznal žalobkyni nárokovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení v rozsahu, v jakém žalobkyně navrhovala tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny, a to za období od 6. 10. 2015 do zaplacení, přičemž za období od 6. 10. 2015 do 24. 6. 2019 (tj. ke dni postoupení pohledávky) tento úrok kapitalizovala částkou uvedenou ve výroku II. rozsudku. Soud však v této části shledal žalobu zcela nedůvodnou, neboť smluvní úrok ve výši 19,98 % nebyl takto mezi účastníky sjednán. Žalobkyně odkazovala na ujednání v čl. 4 smluvních podmínek, z tohoto ujednání dle názoru soudu však nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny nevyplývá. Ze smlouvy je zřejmé, že smluvní úrok byl sjed