36 C 268/2019 — Okresní soud Praha-východ

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 9. 11. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 148 602 Kč, z čehož 78 602 Kč za účelem refinancování peněžitých závazků žalovaného z úvěrů a půjček a 70 000 Kč bez sledování účelu použití prostředků. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal vrátit i s úrokem ve výši 15,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 790 Kč, vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce, počínaje dnem 11. 12. 2017 s tím, že poslední splátka ve výši 2 755 Kč bude splacena dne 10. 11. 2025. Dále se žalovaný zavázal hradit veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se smlouvou o úvěru, dle čl. 4 smlouvy o úvěru. Žalovaný sjednané splátky úvěru však ani přes upomínky nesplácel řádně a včas, žalobkyně proto v souladu s čl. 8 smlouvy využila práva požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, přičemž předtím žalovaného na tuto skutečnost upozornila v dopise ze dne 1. 9. 2018. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 3. 10. 2018. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil na jistině 153 245,17 Kč, na úroku z prodlení částku ve výši 156,90 Kč, dále žalobce požadoval úrok ve výši 15,90 % ročně z částky 153 245,17 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 153 245,17 Kč od 4. 10. 2018 do zaplacení, do podání žaloby žalovaný nic uhradil 16 717,63 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), jelikož žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí. 4. Na základě listinných důkazů vzal za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 9. 11. 2017 smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému účelový úvěr ve výši 148 602 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jej i s úrokem ve výši 15,90 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 2 790 Kč splatných vždy k 10. dni kalendářního měsíce počínaje 11. 12. 2017, přičemž poslední splátka ve výši 2 755 Kč měla být zaplacena 10. 11. 2025; roční procentní sazba nákladů činila 18,06 % (tzv. RPSN), celkem mělo být při řádném splácení zaplaceno 269 291 Kč; v případě prodlení žalovaného se splácením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splácením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný a požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím; nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník (prokázáno smlouvou o úvěru a všeobecnými obchodními podmínkami). Ke dni 6. 4. 2018 došlo ke změně v podmínkách úvěru, a sice ke změně data plnění jednotlivých splátek, které se změnilo počínaje květnem 2018 na 20. den každého kalendářního měsíce (prokázáno dodatkem ke smlouvě o úvěru). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 148 602 Kč dne 9. 11. 2018 převodem (prokázáno platební historií). Žalovaný i přes upomínky úvěr nehradil (prokázáno platební historií, upomínky žalobkyně ze dne 1. 9. 2018), proto byl úvěr ke dni 3. 10. 2018 prohlášen za splatný (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti ze dne 3. 10. 2018). Dluh žalovaného činil ke dni 5. 6. 2019 na jistině 153 245,17 Kč, na úroku 16 311,10 Kč, na úroku z prodlení 9 389,04 Kč a na poplatcích 2 100 Kč (prokázáno platební historií). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky a upozorněn na možnost jejího vymáhání soudní cestou (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 24. 5.2019). Výši cen poplatků soud ověřil z ceníku [právnická osoba] pro bankovní obchody. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), jelikož smlouva o úvěru byla uzavřena za jeho účinnosti. 6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2399 odst. 2 o.z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, žalovaný své platební povinností řádně v souladu se smlouvou neplnil, nehradil sjednané splátky úvěru. Žalobkyně tak v souladu se smluvními ujednáními úvěr zesplatnila ke dni 3. 10. 2018. Žalovaný je od 4. 10. 2018 v prodlení se splněním celého peněžitého závazku (§ 1968 o.z.), jelikož již předtím byl v prodlení s úhradou jednotlivých splátek a je povinen platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené vládním nařízením [číslo] Sb. (§ 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má účastník, který měl ve sporu úspěch právo na náhradu nákladů řízení. Plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal na náhradě nákladů řízení 33 947,20 Kč. Z toho soudní poplatek 6 214 Kč a odměnu za zastupování advokátem ve výši 19 250 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy) po 7 340 Kč/úkon, a za náhradu hotových výdajů 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, to vše dle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném a účinném znění (dále jen„ a.t.“). Dále soud přiznal 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši 4 813,20 Kč, která patří k nákladům řízení dle § 137 odst. 2, 3 o.s.ř. za použití § 14a a.t., jelikož dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. 9. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).