7 C 425/2020-16 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 400 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 14. 10. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. 3. Z doložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (část závodu [právnická osoba] byla převedena na [právnická osoba] a pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019) spolu uzavřeli smlouvu ze dne 14. 10. 2016, kterou se žalovaný zavázal splatit úvěr ve výši 15 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem ve výši 10 800 Kč, tj. celkem 25 800 Kč. Žalovaný byl povinen splácet úvěr a sjednané úroky a poplatky formou 13 měsíčních splátek ve výši 1 950 Kč. Pohledávka za žalovaným činí 1 400 Kč. K těmto položkám pak žalobkyně připojuje zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné jistiny od 9. 11. 2017 do zaplacení, když poslední splátka byla splatná dne 8. 11. 2017. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020. 4. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr i s dohodnutým úrokem, jakož i platit sjednané poplatky. Žalovaný tuto svou povinnost neplnil řádně a včas. Protože žalovaný dluh doposud zcela neuhradil, je dle § 1968 o. z. v prodlení v důsledku čehož je povinen platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (7 C 313/2020, 8 C 362/2020 nebo 7 C 378/2020). Ve všech těchto řízeních se žaloby liší toliko identifikačními údaji žalovaného, daty a číselnými údaji, a proto je na místě posoudit návrh podaný v nadepsané věci jako ustálený vzor a při určení výše odměny advokáta postupovat podle § 14b advokátního tarifu. 7. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).