7 C 444/2020-18 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky 1 287,20 Kč z důvodu nehrazené ceny za služby třetích stran poskytnuté žalobkyní žalovanému jako účastníku mobilní stanice a uvedené ve vyúčtování č. 533931917, 536959098, 539973733. 3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 14. 2. 2018 uzavřeli žalobkyně a žalovaný distančním způsobem smlouvu č. 1- za účelem poskytování služeb elektronických komunikací na tel. čísle [číslo] a [číslo]. Dne 8. 3. 2018 uzavřeli žalobkyně a žalovaný distančním způsobem smlouvu č. 1- za účelem poskytování služeb elektronických komunikací na tel. čísle [číslo]. Dne 12. 4. 2018 uzavřeli žalobkyně a žalovaný distančním způsobem smlouvu č. 1- za účelem poskytování služeb elektronických komunikací na tel. čísle [číslo]. Podle těchto smluv měla žalobkyně žalovanému poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací na výše uvedených číslech. Žalovaný pak měl žalobkyni platit za služby označené jako služby třetích stran částku ve výši 488,07 Kč dle vyúčtování č. 533931917, částku 499,43 Kč dle vyúčtování č. 536959098 a částku 299,86 Kč dle vyúčtování č. 539973733. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Po právní stránce byla tedy věc posouzena tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli tzv. nepojmenovanou smlouvu podle § 1746 odst. 2 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na základě nichž byl žalovaný oprávněn objednat si tzv. služby třetích stran a za takové služby byl povinen žalobkyni zaplatit. Žalobkyně žalovanému služby třetích stran řádně vyúčtovala shora uvedenými fakturami, žalovaný však ničeho neuhradil a žalovanou částku zůstal žalobkyni dlužen. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 287,20 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech. Ve všech těchto řízeních se žaloby liší toliko identifikačními údaji žalovaného, daty a číselnými údaji, a proto je na místě posoudit návrh podaný v nadepsané věci jako ustálený vzor a při určení výše odměny advokáta postupovat podle § 14b advokátního tarifu. 8. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).