8 C 392/2020-29 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 1. 2016 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 24. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce, jejíž součásti jsou smluvní podmínky, a na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 16 721 Kč vrátit, a to v 60 týdenních splátkách nejpozději do 19. 3. 2017. Žalovaný svou povinnost ze smlouvy o zápůjčce hradit sjednané splátky řádně a včas porušil. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkou požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky (tj. ztráta výhody splátek). Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně neuplatnila své právo zesplatnit celý dluh žalovaného, nastala splatnost dluhu splatností poslední splátky, tj. dne 19. 3. 2017. Od následujícího dne také vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný zůstal na jistině dlužen 3 239,01 Kč a na poplatku 1 301,99 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalované částky včetně příslušenství. 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014 (dále jen„ o.z.“), když k právním jednáním účastníků došlo až po uvedeném datu. 7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouvou o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 8. Podle ustanovení § 2395 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1751 odst. 1 o.z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 10. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 14. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce, žalovaný však svou povinnost poskytnutou finanční částku spolu s dohodnutým poplatkem vrátit nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalobou nárokovaných částek, a to částky 4 541 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 3 239,01 Kč a dlužného poplatku ve výši 1 301,99 Kč. 15. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné jistiny (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to v požadovaném rozsahu od 8. 9. 2018 do zaplacení, přičemž žalobkyně za období od 8. 9. 2018 do 20. 1. 2020 úrok kapitalizovala částkou 404,88 Kč. 16. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny, a to za období od 20. 3. 2017 do zaplacení, přičemž za období od 20. 3. 2017 do 20. 1. 2020 tento úrok kapitalizovala částkou 1 912,68 Kč. Soud však v této části shledal žalobu zcela nedůvodnou, neboť smluvní úrok ve výši 20,50 % nebyl takto mezi účastníky sjednán. Ze smlouvy včetně smluvních podmínek je zřejmé, že smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou, přičemž takto byl úrok vypočten za použití úrokové sazby 20,50 % ročně. Měla-li by být smluvními podmínkami založena další obdobná povinnost nad rámec textu smlouvy samotného, pak (odhlédneme-li od otázky, v jakých případech je takový postup ve spotřebitelském právu vůbec možný) musí být tato nová povinnost vyjádřena zcela jednoznačně a srozumitelně, což v projednávané věci nepochybně není splněno. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalobkyni, jež byla v řízení v zásadě ve stejném rozsahu úspěšná i neúspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení.