11 C 111/2021-56 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení 100 386,13 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela s žalovaným dne 7. 7. 2018 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 190 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet půjčku v pravidelných měsíčních splátkách po 5 923 Kč, když první splátka byla splatná dne 7.8.2018 a každá další splátka pak byla splatná vždy k 7. dni v měsíci a dále poplatky spojené s poskytnutím půjčky dle sazebníku poplatků. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Úroková sazba byla stanovena v výši 5,90% p.a. Žalovaný půjčku nesplácel řádně a včas a právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni 18. 6. 2020 předmětnou půjčku zesplatnila a uplatnila své právo na smluvní pokutu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2021 s účinností od 23. 3. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který byl řádně předvolán, se k jednání nedostavil, projednal a rozhodl soud bez jeho přítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). 3. Na základě provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: 4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] na základě níž se mu Banka zavázala poskytovat bankovní služby sjednané samostatnými pokyny (viz Rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba]). Následně žalovaný požádal dne 7.7.2018 na formuláři [příjmení] o poskytnutí půjčky ve výši 190 000 Kč s úrokem 5,9% ročně, kterou se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 923 Kč, a to prostřednictvím inkasa ze svého běžného účtu vedeného u [příjmení] (viz žádost o úvěr ze dne 7.7.2018, návrh na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 7.7.2018). Součástí této smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a sazebník poplatků. Dne 7.7.2018 právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy o půjčce (viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce). Před poskytnutím prvního úvěru provedla právní předchůdkyně žalobkyně dne 7.7.2018 ověření úvěruschopnosti žalovaného, a to na základě žádosti klienta ze dne 7.7.2018 o spotřebitelský bezúčelový úvěr [číslo] ve výši 190 000 Kč. Dle prohlášení právní předchůdkyně žalobkyně měl být proces ověřování úvěruschopnosti proveden v souladu s platnými interními procesy a regulací ČNB. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne půjčku schválila. Právní předchůdkyně žalobkyně deklarovaný příjem 300 000 Kč z důvodu obezřetnosti snížila na 70 000 Kč a též z důvodu obezřetnosti deklarované výdaje navýšili na částku 63 468 Kč, kdy částka 43 468 Kč jsou splátky jiných úvěrů (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta), z jakých zdrojů tyto informace pocházejí, a jak byly ověřeny, z předloženého formuláře nevyplývá. Smlouvou o postoupení pohledávky nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným, a to ke dni 16. 3. 2021 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty). Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž žalovanému oznámila přípisy ze dne 1. 4. 2021, že pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni (viz. oznámení ze dne 1. 4. 2021 a poštovní podací arch). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě). 5. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona). 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2)“ 10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 2) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. (odst. 3)“ 11. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době - rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18. Citované rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. 12. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který