11 C 151/2021-38 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 19 091,43 Kč s příslušenstvím, tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 485 Kč. První splátka byla splatná dne [datum] a každá další splátka pak byla splatná vždy k 10. dni v měsíci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo sjednáno úročení poskytnutých finančních prostředků, když úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 19,90% ročně. Žalovaná se dále zavázala hradit další případné platby, a to zejména poplatky dle smlouvy o půjčce. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně zesplatila úvěr, když o této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, současně se nejedná po věc uvedenou v § 120 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud ve smyslu § 115a o.s.ř. vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žádný z účastníků se k výzvě nevyjádřil, a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů učinil soud tento skutkový závěr. 5. Z rámcové smlouvy, smlouvy o zápůjčce, všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek a sazebníku má soud za prokázané, že žalovaná dne [datum] podepsala s právní předchůdkyní žalobkyně, listinu nazvanou smlouvu o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč na úvěrový účet. Žalovaná se současně zavázala zaplatit úrok ve výši 19,9% ročně a poplatky stanovené ve smlouvě o půjčce Celkovou částku se žalovaná zavázal zaplatit žalobkyni v 84 měsíčních splátkách po 485 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků. 6. Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky částku 12 200 Kč. 7. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vč. příloh má soud za prokázané, že žalovaná uvedla v žádosti, že je rozvedené, vyučená a zaměstnaná s příjmem 23 000 Kč, dále uvedla, že má měsíční splátky úvěrů ve výši 4 000 Kč, výdaje na živobytí 2 000 Kč a další výdaje 4 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila měsíční výdaje vyšší, a to 16 274 Kč z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 4 305 Kč, výdaje na bydlení 4 559 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 410 Kč a ostatní výdaje 4 000 Kč a vyhodnotila, že žalovaná je schopna daný úvěr splácet. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum], když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího archu ze dne [datum]. 9. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti. 10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona). 11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 22. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 7 800Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o zápůjčce uzavřené mez