11 C 190/2021-39 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 19 844 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 14. 12. 2017 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že skutečnosti uvedené v kartě zákazníka žalovaný stvrdil podpisem ve smlouvě o půjčce, když v čl. 7 této smlouvy je uvedeno, že žalovaný prohlašuje, že tyto informace jsou dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Následně byly uvedené údaje vloženy do informačního systému, který obsahuje tzv. skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat a vyhodnoceny tak, že žalovanému uvedená půjčka může být poskytnuta. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 5440 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 6 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 640 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 776 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13.6.2019. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky celkem částku 40 636Kč, dále pak ničeho. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na postoupenou pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 14375,23 Kč, a dlužných úhrad za služby ve výši 5 468,77Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 265,90 Kč za období od 14.6.2019 (uplynutí týdenní lhůty ode dne splatnosti dluhu) do 15.1.2021 (postoupení pohledávky) z částky 14 375,23 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 14 375,23 Kč za období od 16.1.2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 943,14Kč počítaného z dlužné jistiny 14 375,23 Kč od 14.6.2019 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 15.1.2021 a úrokem ve výši 21,27% ročně z částky 14 375,23 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl předžalobně upomenut, ničeho však neuhradil. 2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 11. 10. 2021, č.j. 11 C 190/2021-17, nechť soudu mj. uvede, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 27.10.2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě, nad to rozvedla informace, které sám žalovaný poskytl v kartě zákazníka, a poukázala na nízkou výši půjčky. Také uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť je uchazeči o půjčku předkládají pouze při sjednávání úvěru, což je dostatečné. Na základě uvedených skutečností tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalovaný se k jednání před soudem bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán, když předvolání mu bylo zasíláno na adresu, kterou soud ověřil provedením lustrace CEO a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 5. Z provedených listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti bylo zjištěno, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně listinu označenou [číslo] dne 14. 12. 2017, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 32 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit úrok 5 440 Kč, administrativní poplatek 6 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso 16 640 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni v 78 týdenních splátkách po 776 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky. 7. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, je vlastníkem bytu, jeho měsícní příjem činí 25 000 Kč a měsíční výdaje 13 300 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 vč. podacího lístku má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 12. 2. 2021, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 15. 2. 2021. 9. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů, vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 32 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 15. 2. 2021. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy. Žalovaný na výše uvedený dluh uhradil celkem 40 636 Kč. 11. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 13. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 14. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 15. „ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době - rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18“ 16. Citované rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit