11 C 194/2021-17 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. na základě dosud předložených listinných důkazů. 2. Předmětem řízený bylo zaplacení částky 3 984 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného poplatku za zpracování žádosti o poskytnutí zápůjčky a nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému, po řádném posouzení jeho schopnosti poskytnuté peněžní prostředky splácet, na základě smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne 24. 9. 2019 pomocí prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách [webová adresa]) smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 984 Kč vrátit jednorázově nejpozději do dne 24. 10. 2019 (prokázáno smlouvu o zápůjčce [číslo] standardními informacemi o zápůjčce [anonymizováno]). Žalovanému byla částka ve výši 3 000 Kč zaslána na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 24. 9. 2019 (prokázáno potvrzením o provedené platbě). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 18. 2. 2021 (prokázáno rámcovou smlouvou o úplatném postoupení pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku). 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním poměru vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. 14. Zákon o spotř. úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 15. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím peněžních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost (v žalobě pouze uvedla, že schopnost žalovaného zápůjčku splácet byla posuzována, avšak na výzvu soudu k doplnění tvrzení ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a doložení důkazů nijak nereagovala). Nadto na žalovaného byly již v době uzavírání smlouvy o zápůjčce vedeny exekuce, což si právní předchůdkyně žalobkyně rovněž mohla a měla zjistit. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky a úrok z prodlení jdoucí z jistiny podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši a dle data požadovaného žalobkyní (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora popsaného důvodu zamítnuta (výrok II.). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná, poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 50,60 % (žalobkyně byla úspěšná co do jistiny a úroků z prodlení; co do poplatku a korespondujícího úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta). Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT po