11 C 197/2021-16 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 107 025,80 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 4. 11. 2019, na základě které poskytla žalované mu na jeho žádost podnikatelský úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu společně s poplatkem za úvěr ve výši 100 000 Kč, tedy celkem měl uhradit 300 000 Kč ve 12 splátkách po 25 000 Kč do 4. 5. 2021. Žalovaný uhradil k dnešnímu dni pouze celkovou částku 201 791 Kč. Úvěr byl ke dni 5. 3. 2021 zesplatněn. Žalobce uplatňuje touto žalobou nárok na jistin u úvěru ve výši 100 461,95 Kč, příslušenství pohledávky tvořené smluvním úrokem z prodlení ve výši 25,55% ročně, paušální náklady na vyhotovení a odeslání upomínky ve výši 363 Kč, náklady na vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy dlužníka ve výši 6200,85 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně a žalovaný dne 30. 10. 2019 podepsali listinu nazvanou smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 200 000 Kč spolu s poplatkem 100 000 Kč, a úrokem ve výši 9% ročně za období od termínu splatnosti úvěru do doby skutečného zaplacení úvěru a to ve 12 měsíčních splátkách po 25 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s vrácení poskytovaných peněžních prostředků či placením poplatku byl stanoven úrok z prodlení ve výši 0,07% z dlužné částky za každý den prodlení. Dále bylo stanoveno, že žalobkyně má nárok i na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, specifikovaných ve smlouvě bod bodem 3.4. (viz smlouva o podnikatelském úvěru [číslo]). Žalobkyně dne 4. 11. 2019 poskytla žalovanému finanční prostředky, a to bankovním převodem na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě o podnikatelském úvěru [číslo] (viz smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] výpis z účtu [příjmení] [příjmení]). Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splátek, tak i k úhradě celého zeplatněného úvěru (viz upomínka ze dne 9. 11. 2020, upomínka – výzva k úhradě zesplatněného úvěru ze dne 10. 3. 2021). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (viz Výzva k úhradě – předžalobní upomínka ze dne 5. 5. 2021, vč. podacího archu). Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). 6. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. V daném případě bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. OZ, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit úvěr spolu s poplatkem ve výši 100 000 Kč ve 12 splátkách po 25 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil řádně a včas, a proto, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, dostal se tak do prodlení dle § 1968 věta prvá OZ a žalobkyně má tak právo na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky stanovené v čl. 3 smlouvy o úvěru a úrok z prodlení ve smyslu § 1970 OZ. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 046 Kč sestávající se ze soudního poplatku ve výši 4 282 Kč nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovený podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) sestávající se z částky 5 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (předžalobní upomínka, příprava a převzení, návrh ve věci samé)), dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek, tj. ve výši 3 604 Kč, celkově tedy náklady v částce 25 046 Kč. 11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právních zástupců žalovaných soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř..