11 C 225/2021-15 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou doručenou soudu dne 20.7.2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 706 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného zákonného příspěvku nepojištěných a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Tvrdila, že je jako právnická osoba příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Dle zjištění žalobkyně žalovaný jako vlastník nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 Kč, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], č. technického průkazu vozidla [anonymizováno], evidovaného v registru silničních vozidel jako provozovaný, neměl k tomuto vozidlu sjednáno v období ode dne 1.1.2020 do 30.4.2020, tedy po dobu 121 dní, zákonné pojištění odpovědnosti (povinné ručení) ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti. Žalobkyni tak ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 a 4 téhož zákona vznikl nárok na zaplacení příspěvku, vypočteného jako součin počtu dní, kdy žalovaný porušoval svou zákonnou povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla, spolu s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek. Dlužná částka tak sestávala ze základu příspěvku v denní sazbě 68 Kč (podle § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“)) x počet dní (celkem 121), za něž nebylo povinné ručení sjednání. Celková výše příspěvku tedy činila 10 406 Kč, k němuž žalobkyně dále nárokovala též náklady na jeho mimosoudní uplatnění ve výši 300 Kč (podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Přestože byl žalovaný k úhradě dlužného příspěvku písemně vyzván, tuto částku ve stanovené lhůtě neuhradil, pročež jeho splatnost nastala dne 15.12.2020. Jelikož žalovaný nereagoval ani na pozdější předžalobní upomínku, domáhala se žalobkyně svého nároku v celkové výši 10 706 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení soudní cestou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podané žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě rovněž vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a to z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 1. 10. 2020 č. případu [číslo] spolu s upomínkami o úhradu nedoplatku ze dne 21. 1. 2021, jakož i z předžalobní výzvy ze dne 9. 6. 2021 spolu s podacím lístkem z téhož dne. 5. Ze shora uvedených listin pak soud zjistil následující skutkový stav věci, dle něhož žalobkyně zjistila z údajů poskytnutých jí příslušným pojistitelem, že žalovaný evidován jako vlastník nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 Kč, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], č. technického průkazu vozidla [anonymizováno], jež bylo v rozhodném období ode dne 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 evidováno jako provozované a nebylo u něj sjednáno povinné ručení, vyzvala jej žalobkyně písemně dne 1. 10.2020 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ve stanovené lhůtě 30 dnů od doručení výzvy s tím, že denní sazba tohoto příspěvku činí pro předmětné vozidlo 86 Kč, tzn. za 121 dní celkem 10 406 Kč. K tomu pak žalobkyně účtovala náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč. Následně žalobkyně žalovaného ještě písemně upomenula k úhradě nedoplatku takto vyúčtovaného příspěvku s upozorněním na vymáhání dluhu soudní cestou. Vzhledem k tomu, že dlužný příspěvek, navýšený o náklady jeho vymáhání, nebyl ani na základě následné předžalobní výzvy ze dne 9. 6. 2021 byť i jen zčásti uhrazen, je žalovaný s tímto peněžitým plněním vůči žalobkyni v prodlení. 6. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7. Dle § 4 odst. 1 až 5 zákona o pojištění odpovědnosti jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 8. Ve smyslu § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg včetně ve výši 86 Kč. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti činí 300 Kč. 9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Na základě listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl v rozhodném období ode dne 1.1.2020 do 30.4.2020 evidován jako vlastník nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 Kč, k němuž v daném období nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti (povinné ručení), přestože vozidlo bylo evidováno jako provozované. V důsledku porušení této povinnosti vznikl žalobkyni v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona o pojištění odpovědnosti nárok na úhradu zákonného příspěvku nepojištěných v zákonem stanovené výši za období 121 dnů, kdy vozidlo nebylo předmětem zákonného pojištění. Žalovaný však z tohoto titulu žalobkyni ničeho neuhradil ani na základě písemné výzvy a následných upomínek, a nadále tak z tohoto titulu dluží žalobkyni částku 10 706 Kč sestávající z neuhrazeného příspěvku ve výši 10 406 Kč, vypočteného dle vyhlášky č. 205/1999 Sb., jak je citována výše, ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona o pojištění odpovědnosti, a z nákladů, jež žalobkyni vznikly v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (tj. v souvislosti se zaslanou výzvou a upomínkami), ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybňoval. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku, s tím, že žalobkyni přiznal též zákonný úrok z prodlení z celkové částky 10 706 Kč za dobu ode dne 16.12.2020 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 2 252Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tar