11 C 72/2021-23 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou domáhala zaplacení 80 537 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 9. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 35 075 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 3 337 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 9. 2018. Žalovaná nesplácela řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 58 037 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala též sjednaný smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že žalovaná se k jednání před soudem bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Ze smlouvy o zápůjčce včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalovaná podepsala s žalobkyní smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 9. 9. 2016, na základě které byla žalované poskytnuta částka 45 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 35 075 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni v 24 měsíčních splátkách po 3 875 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. 4. Z tabulky umoření ze dne 18. 4. 2019 vztahující se ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 6 700 Kč. 5. Ze zákaznické karty zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 8. 9. 2016 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že pracuje jako sanitář s průměrným příjmem 16 300 Kč (ověřeno dokumenty výplatní pásky 5,6, 7/2016) s dalším příjem 13 000 Kč, s pracovním poměrem na dobu určitou do 31. 8. 2017, žije v nájmu, odhadované měsíční výdaje 15 000 Kč. 6. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 3. 6. 2019 a poštovního podacího archu ze dne 4. 6. 2019 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti. 7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů, vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřela smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 45 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, a to tak, že ji sama žalovaná ve smlouvě potvrdila, že je schopen řádně a včas půjčku splatit. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je sanitářka řidič s měsíčním příjmem ve výši 16 300 Kč a s měsíčními výdaji ve výši 15 000 Kč. Žalovaná na výše uvedený dluh hradila 6 700 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do 10. 6. 2019 dní ode dne doručení výzvy. 8. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1 zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 30. 11. 2016 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 38 300 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, avšak tuto skutečnost nedostatečně doložila. Dále žalobkyně soudu předložila kartu zákazníka, ze které plyne, že žalovaný pracuje jako řidič s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 300 Kč. V kartě je uvedeno, že uvedená skutečnost byla ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy, žalobkyně však soudu tyto listiny nepředložila. Dále je zde uvedeno, že žalovaná odhaduje výdaje na 15 000 Kč a uvedená skutečnost nebyla ověřena. Žalobkyně sice v kartě žalované odkazovala na příslušené listiny, ze kterých měla zkoumat úvěruschopnost žalované, nicméně tyto soudu na výzvu nepředložila. Soud má za to, že se právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zabývala příjmy a výdaji žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 16. S ohledem na to, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované při podpisu smlouvy částku 45 000 Kč n