3 C 178/2018 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobci podali soudu dne 26. 1. 2018 žalobní návrh, jímž se domáhali nahrazení projevu vůle. Žalobci tvrdili, že jsou oprávněnými osobami dle § 4 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vtahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“), náleží jim náhrada dle § 11 uvedeného zákona. Žalobci uplatnili nárok na vydání pozemků v roce 1991, o jejich nároku však bylo rozhodnuto v roce 2016, tedy po 25 letech. Nemohli se tak účastnit nabídek pozemků pro uspokojení jejich nároků, kdy se nemohli účastnit žádných nabídek, natož takových, které by byly přiměřenými jejich nároku. Žalovaná do veřejných nabídek nepředkládá dostatečný počet náhradních pozemků, nejedná tak, aby nároky oprávněných osob mohly být řádně uspokojeny, k čemuž je nutno zdůraznit, že nároky oprávněných osob nejsou uspokojeny dlouhodobě. Ve velké míře jsou do veřejných nabídek zařazovány pozemky, které nejsou dostatečně kvalitními, využitelnými, nabízené pozemky neodpovídají kvalitě pozemků, které byly odňaty právním předchůdcům žalobců. Žalovaná (právní předchůdce [anonymizována tři slova]) postupovala svévolně a liknavě při uspokojování nároku žalobců, když od roku 1991 není jejich restituční nárok plně vypořádán, domáhají se vydání náhradních pozemků soudní cestou. Požadované náhradní pozemky ocenili podle Bonitované půdně ekologické jednotky celkem na částku 26 777 Kč. 2. Žalovaná nárok žalobců neuznala, navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalovaná tvrdila, že u každého ze žalobců eviduje restituční nárok ve výši 36 419,48 Kč. Odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. III. ÚS 495/02, kdy platí, že k výběru pozemků a následnému převodu proto může dojít pouze postupem, který zaručuje všem oprávněným osobám stejný přístup, což dle žalované zajišťuje výhradně převod v rámci veřejných nabídek pozemků pro všechny oprávněné osoby a lze jej realizovat pouze tak, aby předem nebyly diskvalifikovány oprávněné osoby v postavení obdobném. K tomuto odkázala nadále na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle nějž oprávněné osoby se mohou domáhat převedení konkrétního pozemku jen výjimečně a pouze za předpokladu, že nárok na převod není dlouhodobě uspokojován a současně jen v případech, kdy proti oprávněným osobám postupoval žalovaný liknavě, svévolně či s jinými nesrovnatelným způsobem, kdy tyto skutečnosti obecné soudy jsou povinny vždy zkoumat, rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3453/2007, sp. zn. 28 Cdo 171/2009, sp. zn. 28 Cdo 3893/2008, sp. zn. 31Cdo 3767/2009. Otázka liknavého, svévolného, diskriminujícího postupu musí být zkoumána vždy individuálně, dle okolností každého případu. Není možné liknavé, svévolné a diskriminující chování dovozovat s obecným odkazem na rozhodování soudů v jiných soudních sporech, rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2673/2012, OS pro Prahu 5 zn. 25 C 192/2011 a MS v Praze sp. zn. 25 Co 266/2013. Žalobci konkrétní skutečnosti prokazující liknavé, svévolné, diskriminační jednání neuvádějí. Žádné nabídky se nikdy nezúčastnili, tudíž nemohli ničeho vysoutěžit. Od doby nabytí převážné části restitučního nároku (13. 10. 2015) bylo v nabídkách v režimu zákona č. 229/1991 Sb., nabídnuto 5 350 pozemků v ceně 33 240 Kč, kdy z tohoto množství pozemků výzva dle § 11a odst. 9 zákona o půdě u 1179 pozemků. Dále namítla, že pozemky jsou dotčeny jiným soudním sporem, Okresní soud Praha – východ, sp. zn. 6 C 218/2016. 3. Věc byla vedena u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 3 C 39/2018. Při jednání v této věci dne 10. 5. 2018 bylo rozhodnuto o vyloučení věci k samostatnému řízení, a to ve vztahu k pozemku [číslo] k. ú. [obec] u [obec], kdy ve věci samé bylo rozhodnuto při uvedeném jednání tak, že se nahrazuje projev vůle uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu, a to ve vztahu k pozemkům [číslo] [číslo] k. ú. [obec] u [obec]. 4. Podáním na čl. 25 – 26 spisu učinili žalobci návrh na změnu petitu, když nadále se domáhal nahrazení projevu vůle k pozemku [číslo] k. ú. [anonymizována dvě slova] [příjmení]. Usnesením OS Praha – východ č. j. 3 C 178/2018-28 ze dne 15. 6. 2018 bylo rozhodnuto, že změna návrhu se připouští. 5. Usnesením OS Praha – východ č. j. 3 C 178/2018-93 ze dne 3. 8. 2020 bylo rozhodnuto, že řízení se přerušuje do pravomocného skončení věci vedené u OS Praha – východ pod sp. zn. 3 C 39/2018. 6. Stav věci byl tedy takový, že řízení o nahrazení projevu vůle k pozemku [číslo] k. ú. [obec] u [obec] bylo vyloučeno k samostatnému řízení, kdy věc je vedena pod sp. zn. 3 C 178/2018, řízení o nahrazení projevu vůle k pozemkům [číslo] [číslo] k. ú. [obec] bylo vedeno pod sp. zn. 3 C 39/2018, kde dne 10. 5. 2018 byl vydán rozsudek, č. j. 3 C 39/2018-52, jímž byl projev vůle nahrazen, žalobě bylo vyhověno. Krajský soud v Praze rozhodl ve věci usnesením č. j. 30 Co 215/2018-335 tak, že rozsudek soudu prvého stupně změnil, žaloba byla zamítnuta. K dovolání žalobců ve věci rozhodoval Nejvyšší soud ČR, který rozsudkem čj. 28 Cdo 287/2021-352 ze dne 24. 2. 2021 rozhodl, že rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 30 Co 215/2018-335, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem čj. 30 Co 215/2018-508 rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba se zamítá <b>7. Skutková zjištění:</b> 8. [anonymizována tři slova] vydal dne 8. 10. 2015 rozhodnutí, právní moc 8. 10. 2015, dle nějž oprávněné osoby, jimiž jsou žalobci, jsou vlastníky každý ideální 2/75, pozemku dle KN parc. [číslo] k. ú. [část obce], nejsou vlastníky pozemků v k. ú. [část obce] dle PK část parc. [číslo] PK parc. [číslo] dům [adresa], PK parc. [číslo] PK parc. [číslo] PK parc. [číslo] PK parc. [číslo] PK parc. [číslo] PK parc. [číslo] PK parc. [číslo] PK parc. [číslo] kdy pozemky se nevydávají ve smyslu § 11, odst. 1, písm. a), c) zákona č. 229/1991 Sb. v příslušném znění. (rozhodnutí na čl. 242 – 249 spisu) 9. Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem čj. 30 Co 215/2018-211 ze dne 31. 7. 2019 tak, že rozsudek Okresního soudu Praha – východ čj. 3 C 39/2018-52 ze dne 10. 5. 2018 se mění v části výroku I., II., označující převáděné pozemky tak, že jde pouze o pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], ve zbývající části výroků I., II. se rozsudek soudu prvého stupně potvrzuje. Takto bylo rozhodnuto, když označeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl, že se nahrazuje vůle žalované uzavřít s žalobcem a) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu dle zákona č. 229/1991 Sb., a to pozemků [číslo] [číslo] [katastrální uzemí] [obec], [územní celek]. V průběhu odvolacího řízení žalobci uvedli, že nesouhlasí s vydáním jiného pozemku, nežli toho, který sami označí, přičemž v době vyhlášení rozsudku odvolacího soudu byly takto označeny pozemky [číslo] v [katastrální uzemí], pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Výpisem z katastru nemovitostí a sdělením Obvodního soudu Praha 6 bylo zjištěno, že ve vztahu k pozemkům [číslo] k. ú. [část obce], bylo vydáno předběžné opatření v řízení o povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků v řízení vedeném u OS Praha 6, [jméno] [příjmení]. Pozemek [číslo] byl zjištěn jako součást zemědělského půdního fondu, trvalý travní porost , 47 m2 Odvolací soud rozhodoval za situace, kdy mezi účastníky není sporným, že žalobci jsou osobami oprávněnými dle § 4 zákona o půdě k vydání náhradních pozemků v hodnotě pozemků nevydaných dle příslušných rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha. Zákonnou překážkou vydání byla zastavěnost pozemků, § 11 odst. 1 zákona o půdě. Dále rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem čj. 30 Co 215/2018-335 ze dne 8. 9. 2020, že rozsudek soudu prvého stupně se mění tak, že žaloba na nahrazení projevu vůle o bezúplatném převodu pozemků [číslo] [číslo] v [katastrální uzemí] [obec] se zamítá. Nejvyšší soud ČR rozsudkem čj. 28 Cdo 287/2021-352 ze dne 24. 2. 2021 rozhodl, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. září 2020, čj. 30 Co 215/2018-335, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Nadále rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem čj. 30 Co 215/2018-508 ze dne 3. 9. 2021, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] k uspokojení restitučního nároku žalobců se zamítá. (rozsudek na čl. 80 – 84 spisu, rozsudek na čl. 97 – 101 spisu, rozsudek na čl. 272 – 283 spisu, výpis elektronického systému soudu ISAS na čl. 290, 291 spisu, přehled k soudnímu řízení 3 C 39/2018 na čl. 113, přehled k soudnímu řízení vedenému pod sp. zn. 3 C 39/2018 na čl. 220 spisu) 10. Žalovaná je vedena jako vlastník pozemku [číslo] o výměře [výměra], [katastrální uzemí], [územní celek] – [příjmení] [jméno], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], příslušnost hospodařit s majetkem státu [anonymizována tři slova]. Dále byl zjištěn zápis žalované jako vlastníka pozemku [číslo] o výměře [výměra], [číslo] o výměře