3 C 290/2019 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně podala soudu dne 9. 9. 2019 žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 23 114 101,66 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že je insolvenční správkyní dlužníka [právnická osoba], [IČO], sídlo [adresa], u kterého byl zjištěn úpadek a na jehož majetek je prohlášen konkurz usnesením Krajského soudu v Praze čj. [insolvenční spisová značka] ze dne 6. 9. 2018. Žalovaný je společníkem dlužníka, výpis z obchodního rejstříku. Žalovaný má dluh vůči žalobkyni celkem ve výši 23 114 101,66 Kč, který písemně co do důvodu i výše uznal uznáním dluhu z 12. 1. 2017. Vznikal postupně v průběhu let 2004 – 2016 zápůjčkami peněžních prostředků žalovanému [právnická osoba] s. r. o. Jednotlivé zápůjčky jsou specifikovány v uznání dluhu takto: částka 223 725,60 Kč z roku 2004, částka 4 830 000 Kč z roku 2007, částka 1 500 000 Kč z roku 2008, částka 1 800 000 Kč z roku 2009, částka 12 108 757 Kč z roku 2016. Dále se jedná o úroky v celkové výši Kč 2 651 619,06 Kč vyčíslené k 31. 12. 2016 pro účely uznání dluhu. Žalobkyně sepsala pohledávku za žalovaným celkem 23 114 101,66 Kč do majetkové podstaty dlužníka a vyzvala žalovaného k okamžitému uhrazení částky 23 114 101,66 Kč výzvou z 10. 12. 2018 dle § 142a o. s. ř., kterou 20. 12. 2018 žalovaný převzal, zaplacením nereagoval. Dle § 2053 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Žalovaný však ani přes výzvy neplnil. Následně žalobkyně uvedla v řízení následující. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal finanční prostředky na základě smluv o zápůjčkách, respektive na základě smlouvy o půjčkách a v roce 2016 smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně k tomuto odkazuje na listinu, jíž je uznání dluhu, kdy má za to, že na újmu věci není to, že k dispozici je pouze v kopii. Dle svědkyně [celé jméno svědkyně] i svědka [celé jméno svědka] byl k dispozici originál této listiny. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že by nemohla zaúčtovat odpočet částky z pokladny, pokud by neměla k dispozici originál této listiny. Dle soudního znalce byly prováděny audity, z nichž je zřejmé, že půjčky v letech 2004 a dále byly čerpány. Co se týká smlouvy o zápůjčce v roce 2016, tak žalobkyně odkazuje na smlouvu, která je součástí spisu. Touto bylo prokázáno, že byla smlouva sjednána a finanční prostředky byly společností žalovaného uvolněny. Toto bylo zaneseno v účetnictví, kdy následně došlo k přeúčtování částky z pokladny na pohledávku vůči žalovanému. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] se jednoznačně podává, že žalovaný vládne českým jazykem. Je to zřejmé i z výpisu z obchodního rejstříku, kdy v České republice se zdržuje dlouhodobě, přibližně od 1997. Veškeré listiny podepisuje v českém jazyce a tomuto jazyku dobře rozumí. Musel tedy velmi dobře rozumět i obsahu sporné listiny. Dle výpovědi soudního znalce žalovaný tyto finanční prostředky čerpal, když následně došlo k přeúčtování na pohledávku vůči žalovanému. 2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznává. Existenci listiny, jíž jest uznání dluhu ze dne 12. 1. 2017, i svůj domnělý podpis na listině označuje za sporné. Předložit listinu osvědčující tvrzený právní vztah, či jednání, v originále je minimální a obligatorní povinností žalobce ke splnění povinnosti unést důkazní břemeno. Žalobkyně měla být na její předložení připravena. Žalovaný listinu ze dne 12. 1. 2017 označenou„ Uznání dluhu“, nepodepsal. O existenci a obsahu uvedené listiny se dozvěděl až v rámci podaného vysvětlení na Policii ČR, kde ji viděl poprvé, respektive provedeného nahlédnutí do spisu Finančního úřadu pro Středočeský kraj. Vznik listiny žalovaný neumí vysvětlit. Všechny instituce, Policie ČR, příslušný finanční úřad, Krajský soud v Praze i insolvenční správkyně jí disponují pouze ve formě nekvalitní fotokopie. Po předložení originálu sporné listiny by žalovaný navrhl pravost listiny posoudit soudním znalcem. Podle údajů v účetnictví dlužníka [právnická osoba] za předmětná období (2004 – 2009, 2016) společnost nedisponovala prostředky, které si měl žalovaný zapůjčit. Z důkazu účetnictvím úpadce vyplyne i to, že nikdy neproběhl„ peněžní tok“ mezi jím a žalovaným, který by mohl následně představovat dluh dle sporné listiny ze dne 12. 1. 2017. Žaloba je nedůvodná. Žalovaný považuje podání žaloby insolvenční správkyní za svévolné zatěžování soudu, neboť tato měla, nejméně z podání žalovaného, kterým reagoval na výzvu k plnění ze dne 10. 12. 2018 informaci, že žádný nárok dlužníka na zaplacení žalované částky neexistuje. Vzhledem k neexistenci dluhu nebylo nikdy možné provést jeho uznání, neexistuje ani uznání dluhu, respektive listina, která by mohla mít právní následky uznání dluhu. Žalobkyně neunáší důkazní břemeno, že by žalovaný něčeho dlužil a byl povinen k jakémukoliv plnění. Dále doplnil žalovaný skutková tvrzení, následujícím způsobem. Žalovaný s návrhem nesouhlasí od samého počátku. Ve věci je mnoho pochyb a nejasností, které žalovaný, jak v průběhu doby před podáním žaloby, tak i ve svých vyjádřeních uváděl. Žalovaný stále setrvává na tom, že bez listiny jíž je uznání dluhu, originálu této listiny, nelze ve věci rozhodnout. Tato listina je zásadní, její originál však nemá k dispozici žádný orgán. Je nutno uzavřít, že žalobce neunáší důkazní břemeno. V řízení je třeba posoudit, zdali došlo k finančním přesunům, tak jak žalobce tvrdí. K listině z roku 2016, respektive smlouvě o zápůjčce z roku 2016, žalovaný namítá, že dosud není splatnou. Je nelogickým, že žalovaný by uznal dluhy, které jsou z poloviny promlčené, není zřejmé, proč by takto měl postupovat, když navíc daná listina nepřináší pro žalovaného žádné řešení. Není zde uvedena žádná splatnost a je také otázkou, zdali tato listina vykazuje náležitosti uznání dluhu. Především však žalovaný namítá, že vůbec neexistuje, nebyl doložen originál této listiny. Vedení společnosti měl na starosti [celé jméno svědka], kterému žalovaný běžně podepisoval bianco listiny. Je tak tedy otázkou, jaké vlastně listiny byly žalovaným podepsány a jaký je původ případných listin, kterých se žalobce dovolává. Žalovaný odkazuje na nedostatečnou jazykovou vybavenost žalovaného. Žalovaný tvrdí, že nemohl porozumět listině, uznání dluhu, kdy navíc polovina závazku je zde promlčená, což z hlediska své jazykové vybavenosti nemohl vnímat. I z tohoto důvodu je tato listina neplatnou. Žalovaný tedy trvá na svém stanovisku, navrhuje žalobu zamítnout. <b>3. Skutková zjištění:</b> 4. Krajský soud v Praze usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 6. 9. 2018 rozhodl, že se zjišťuje úpadek [právnická osoba], s. r. o., [IČO], sídlem [obec a číslo], na majetek dlužníka se prohlašuje konkurs, insolvenčním správcem se ustanovuje [celé jméno žalobkyně]. V soupisu majetkové podstaty je uvedena pohledávka za žalovaným v hodnotě 23 114 101,66 Kč, uznání dluhu. Uvedená společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 22. 8. 1997 s předmětem podnikání opravy silničních vozidel, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, silniční motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny pro přepravu zvířat nebo věcí. Jako jednatel byla zapsána [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], prokura [jméno] [celé jméno žalovaného], společníci [celé jméno žalovaného] vklad 12 000 Kč, [celé jméno svědka] vklad 138 000 Kč (usnesení na čl. 104a, 104 spisu, soupis majetkové podstaty na čl. 105b 105a, 105 spisu, výpis z obchodního rejstříku na čl. 106 spisu) 5. Žalobkyně adresovala žalovanému výzvu k plnění, předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř. (předžalobní výzva na čl. 102a, sledování zásilek, podací stvrzenka na čl. 102 spisu) 6. Dopisem ze dne 7. 1. 2018 bylo právním zástupcem žalovaného sděleno právnímu zástupci žalobkyně, že v reakci na výzvu dle § 142a o. s. ř. ze dne 10. 12. 2018 odmítá, že by listinou ze dne 12. 1. 2017 či jinak uznal jakoukoliv částku jako svůj dluh vůči [právnická osoba], s. r. o. Listina ze dne 12. 1. 2017 je neplatnou, bez právních důsledků, důvodem neplatnosti je neexistence dluhu a ta skutečnost, že je vyhotovena výlučně v českém jazyce, který žalovaný neovládá, tudíž nemůže seznat její obsah a porozumět jí. (dopis ze dne 7. 1. 2018 na čl. 44 spisu) 7. Listina označená„ Uznání dluhu“ s datem 12. 1. 2017 je opatřena podpisy věřitele, [právnická osoba], a dlužníka, žalovaného, a text:„ Výše dluhu 8 280 EUR a 22 890 376,06 CZK, celková částka 23 114 101,66 Kč. Dluh vznikl zápůjčkou peněžních prostředků v této výši: 2004 – 9. 8. 2004 8 280 EUR (kurs k 31. 12. 2016 27,02 tj. 223 725,60 Kč), rok 2007 celkem 4 830 000 Kč, rok 2008 celkem 1 500 000 Kč, rok 2009 celkem 1 800 000 Kč, rok 2016 celkem 12 108 757 Kč, úroky do 31. 12. 2016 2 651 619,06 Kč Smluvní strany svým podpisem prohlašují, že tento dokument podepsali svobodně a vážně.“ (uznání dluhu na čl. 103, přílohová obálka spisu