34 C 223/2020-16 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zrušení vyživovací povinnosti, která byla jejímu otci naposledy stanovena ve výroku citovaným rozsudkem, neboť dne 10. 6. 2020 úspěšně zakončila studia maturitní zkouškou, je schopna se sama živit. 2. Žalovaný s návrhem plně souhlasil. 3. Z pracovní smlouvy ze dne 11. 1. 2021 včetně příloh soud zjistil, že žalobkyně pracuje jakožto oční optik, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s dnem nástupu do zaměstnání od 11. 1. 2021. 4. Z vysvědčení o maturitní zkoušce soud zjistil, že žalobkyně ukončila obor vzdělání oční optik. 5. Z rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že jím byl žalovaný zavázán hradit výživné na žalobkyni ve výši 2 500 Kč měsíčně. <i>6. Podle § 913 odst. l zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. z.“) při určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</i> <i>7. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.</i> 8. Soud po provedeném dokazování vyhověl návrhu žalobkyně, se kterým ostatně souhlasil i žalovaný, neboť v řízení vyšlo najevo, že pro tento závěr jsou splněny všechny zákonné podmínky. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobkyně je již výdělečně činná, je schopná se živit sama, v současné době je v řádném pracovním poměru. Dle svých slov je schopna se sama živit od 10. 6. 2020. Z uvedeného je zřejmé, že již netrvají důvody, za kterých byla vyživovací povinnost výše citovaným rozsudkem stanovena. 9. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť účastníci od začátku řízení byli ve shodě, domáhali se stejného výsledku, proto má soud za to, že za takové situace nelze hovořit o„ úspěchu“ ve věci.