34 C 264/2020-70 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalobce a žalovaná byli do 10. 8. 2018 partnery. Za dobu partnerského soužití společně pořídili dům se zahradou v [obec] (dále jen„ nemovitost“), kdy žalovaná je vlastníkem ¾ nemovitosti a strýc žalované ¼ nemovitosti. Nemovitost byla oficiálně napsaná na žalovanou a z menší části na strýce, kteří pomáhali s financováním koupě nemovitosti, jelikož žalobci nebyla banka ochotna koupi nemovitosti financovat. Financování především však zajišťoval žalobce tím, že si zajistil novou práci a vyšší příjmy měl především v důsledku cest do zahraničí. Finanční prostředky byly investovány za účelem splácení zápůjček a úvěrů a pro účely financování dostavby nemovitosti, jelikož byla zakoupena v rozestavěném stavu. Po rozchodu partnerů žalobce opustil nemovitost a z investic do nemovitosti mu nezůstalo vůbec nic. Žalobce se domáhá vydání po žalované bezdůvodného obohacení v celkové výši 400 000 Kč, i když skutečná výše investic byla vyšší. 2. Žalovaná navrhl uplatněný nárok žalobce zamítnout s tím, že nárok žalobce neuznala, a to ani z části. Tvrdila, že žalobce ve své žalobě vůbec neuvádí, na základě konkrétně, jakých úhrad mělo u žalované dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce žalovanou částku ve výši 400 000 Kč, která má dle žalobce představovat bezdůvodné obohacení žalované, vůbec nijak nevysvětlil, ani nedoložil způsob jejího určení. V neposlední řadě v žalobě žalobce není uvedeno, jaké konkrétní úpravy předmětného domu měly být prováděny, kdy k těmto úpravám mělo docházet, ani jakým způsobem a v jaké výši byly úpravy domu hrazeny. 3. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce a žalovaná byli partneři do 10. 8. 2018. 4. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti. 5. Z nahlížení do katastru nemovitostí listu vlastnictví [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná je podílovým spoluvlastníkem s velikostí podílu ¾ pozemku parc. č. st. 455, jehož součástí je stavba a dalšími spoluvlastníky je [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno]. 6. Z e-mailová komunikace mezi zástupci účastníků bylo zjištěno, že zástupci se pokusili řešit spor smírnou cestou 7. Z odpovědi zástupce žalované ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že zástupce žalovaného vyzval žalobce k doplnění, z čeho se částka 400 000 Kč skládá. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 400 000 Kč. 9. Z komunikace ze strany zástupce žalované ze dne 29. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná odmítla veškeré nároky žalobce již před podáním žaloby. 10. Ostatními listinami předloženými žalobcem se soud nezabýval, jelikož nebyly označeny jakožto důkazy k tvrzením žalovaného. 11. Ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) míníme břemeny v procesním smyslu břemeno tvrzení (povinnost účastníka řízení uvést skutečnosti rozhodné pro jeho nárok, resp. pro popření nároku protistrany) a důkazní břemeno (povinnost účastníka řízení prokázat tvrzenou skutečnost, přičemž v civilním procesu tento úkol tíží zejména žalobce. Pro úspěch ve věci je nutné, aby účastník plnil jak povinnost tvrzení, tak i povinnost důkazní, tedy aby unesl procesní břemena. 12. Žalobce v předmětné věci žaloval na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 400 000 Kč, domáhal-li se tedy žalobce vrácení určité částky s tvrzením, že ji předal žalované, leží na něm důkazní břemeno o tomto tvrzení. Soud žalobce vyzval usnesením ze dne 2. 2. 2021, č.j. 34 C 264/2020-40, aby doplnil svá tvrzení obsažená v žalobě tak, aby přesně a určitě specifikoval, kdy a jakým konkrétním způsobem investoval žalovanou částku 400 000 Kč ve prospěch žalované s upozorněním, že nedoplnění uvedených skutečností může mít za následek neunesení břemene tvrzení. Na základě této výzvy, byly soudu pouze výpisy z účtů žalobce a žalované, tabulky, avšak svá tvrzení nedoplnil a ani z předložených listin soudu nebylo jasné, z čeho se částka 400 000 Kč skládá. V rámci nařízeného jednání dne 27. 8. 2021 byl žalobce opětovně vyzván dle § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení o tom, z čeho se skládá částka 400 000 Kč, tedy aby soudu uvedl jednotlivé položky, které prokazují výši bezdůvodného obohacení, a dále aby k těmto tvrzením navrhl důkazní prostředky. Žalobce opětovně po řádném poučení svá tvrzení nedoplnil, soudu pouze předložil šanon s výpisy z účtů a další tabulky, avšak svá tvrzení nedoplnil a ani z předložených listin soudu nebylo jasné, z čeho se částka 400 000 Kč skládá. Je třeba rovněž zdůraznit, že není přípustné, aby soud na účastníkovo tvrzení (resp. na jeho verzi právně významné skutečnosti) usuzoval z výsledků dokazování či ze skutečností, které jinak vyšly v řízení najevo, aniž by účastník chybějící skutečnost doplnil nebo ji vysvětlil, byť mu to bylo ze strany soudu umožněno řádným poučením. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 916 Kč sestávající se z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovený podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) sestávající se z částky 9 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání dne 27.8.2020 a 12.11.2020), dále ze čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek, tj. ve výši 8 568 Kč, celkově tedy náklady v částce 49 368 Kč. 15. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právních zástupců žalovaných soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II).