35 C 237/2021-46 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že německá [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se sídlem [adresa], [příjmení] [anonymizováno] [země] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovaným dne 24. 1. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s poplatkem 3 300 Kč dne 25. 2. 2017. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud k důkazu provedl příkaz k úhradě, smlouvu o úvěru, předloženou sjetinu informačního systému a standardní informace o poskytnutí úvěru, avšak z těchto listin nebylo možné dovodit, že by žalovaný uzavíral s věřitelem jakoukoliv smlouvu (že by tito účastníci byli v jakémkoliv vztahu). Z předmětných listin sice vyplývalo, že žalovaný měl uzavírat smlouvu a měly mu být poskytnuty prostředky v částce 10 000 Kč, ale smluvní stranou a poskytovatelem prostředků byla společnost [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno], tedy zcela jiný subjekt. Žalobce se k jednání nedostavil, takže nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř. Soud tak uzavřel, že žalovaná smlouva nebyla nikdy sjednána a věřitel žalovanému nikdy neposkytl žádné prostředky. Nic na tom nemůže změnit ani smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 (prokázána touto smlouvou včetně příloh), neboť ta sama není schopna založit původní (postupovaný) vztah. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že ve věci nebylo prokázáno sjednání předmětné smlouvy o úvěru dle 2395 a násl. o. z. ani bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 o. z. Soud tak žalobu jako nedůvodnou zamítl, když neshledal žádný důvod, pro který by měl žalobě vyhovět. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.