35 C 273/2021-31 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se předmětné částky domáhal s tím, že dne 11. 5. 2018 uzavřely strany smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu s úrokem 166,39 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 3 259 Kč. Žalovaný však uhradil toliko částku 58 662 Kč. Žalobce tak požadoval po žalovaném uhrazení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč za každou z 3 splátek po splatnosti, náhrad nákladů na vymáhání 200 Kč za každou z 6 splátek po splatnosti, jistinu navýšenou o přirostlé příslušenství ve výši 29 712,91 Kč, smluvní pokutu 5 585,48 Kč, úrok 102,09 % ročně do doby, kdy úrok dosáhne částky 117 324 Kč a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, respektive přišlo soudu nepodepsané mailové podání, ke kterému soud nepřihlížel (§ 42 odst. 2 o. s. ř.). 3. Žalobce s ohledem na zaplacení částky 10 000 Kč vzal v tomto rozsahu žalobu zpět. Soud podle § 96 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil, když k tomu nepotřeboval souhlas žalovaného. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 11. 5. 2018 uzavřely strany smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu s úrokem 166,39 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 3 259 Kč. Strany si pro případ prodlení se zaplacením každé splátky sjednaly smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč, náhradu nákladů na vymáhání dlužné splátky 200 Kč dle bodu 6.2. Pro případ zesplatnění si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky (prokázáno předmětnou smlouvou a dokladem o vyplacení). Žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 58 662 Kč (prokázáno kartou klienta) a následně ještě zaplatil částku 10 000 Kč. Přes výzvu žalovaný ničeho dalšího neuhradil (prokázáno výzvami včetně dodejek). 5. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 9 zákona zabýval tím, zda žalobce (jeho předchůdce) zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní dle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zjevný rozpor s veřejným pořádkem (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 6. Žalobce při zkoumání úvěryschopnosti žalovaného vycházel ze skutečnosti, že je zaměstnancem s pracovní smlouvou na dobu neurčitou (prokázáno dodatkem pracovní smlouvy), jeho čistý příjem činí 18 078 Kč měsíčně, ze kterého mu je vyplácena částka 8 434 Kč (prokázáno výpisy z transakcí banky), je mu strháváno stravné 2 243 Kč, srážky na odbory 181 Kč, půjčka 2 000 Kč a ostatní nepřednostní pohledávky 5 220 Kč (prokázáno výplatní páskou za leden 2019), přičemž však exekuce pro částku 881 Kč byla v následujícím měsíci ukončena (prokázáno oznámením o skončení exekuce). Žalobce dále vycházel z životního minima 3 410 Kč, stanovil výši nákladů na bydlení v částce 1 000 Kč, aniž by věděl, jakou formu bydlení žalovaný má, a vycházel ze zápůjček v celkové výši 5 754 Kč (prokázáno hodnocením klienta). Nakonec žalobce vyšel z registru SOLUS (prokázáno tímto výpisem). 7. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud další relevantní informace. 8. Povinnost věřitele zkoumat úvěryschopnost klienta dle § 9 zákona s odbornou péčí pro věřitele znamená, že musí vycházet ze všech mu dostupných poznatků o klientovi, tedy nejen z těch, které mu ten sám poskytne, ale i z těch, které jsou věřiteli jinak přístupné. Takto získané údaje musí věřitel ověřit, přičemž jakékoliv údaje, které se jeví mezi výdaji nepřiměřeně malé nebo mezi příjmy nepřiměřeně velké, si musí nechat řádně vysvětlit a doložit, aby bylo možné uvažovat o tom, že jeho zkoumání vychází z racionálního hodnocení dlužníkovy situace. 9. V daném případě pak žalobce zjevně těmto povinnostem nedostál. Žalobce vycházel z příjmů žalovaného v měsíční částce 18 078 Kč, přičemž z této částky byla žalovanému prokazatelně strhávána částka 4 424 Kč (soud nezapočítával již uhrazenou exekuci) a dále žalovaný uvedl závazky, které splácí měsíčně částkou 5 220 Kč. Pokud soud započte žalobcem zohledněné náklady životního minima 3 410 Kč měsíčně, představují jen tyto výdaje částku 13 054 Kč měsíčně. Pokud soud tuto částku navýší o sjednanou výši splátky 3 259 Kč, činily by jen tyto výdaje žalovaného nejméně částku 16 313 Kč měsíčně. 10. Žalobce při tom vycházel z nákladů na bydlení v hodnotě 1 000 Kč měsíčně (výdaje se zvýší na částku 17 313 Kč), a to aniž by věděl, jakým způsobem si žalovaný zajišťuje bydlení (z hodnocení klienta je při tom zřejmé, že žalovaný nebydlí u rodičů, kteří by tyto náklady saturovali). Je při tom notorietou, že náklady na pořízení bydlení (např. hypotéka, opravy, nájem) a spotřebované energie (např. voda, elektřina, plyn) představují standardně jednu z největších položek na straně výdajů a částka 1 000 Kč se za normálních okolností jeví jako nepřiměřeně malá. Je zde proto vážná pochybnost o pravdivosti takového údaje, a tedy schopnosti žalovaného dluh řádně hradit. 11. I kdyby však tento údaj byl pravdivý, žalovanému by po dobu nejméně 2,5 roku zbývaly prostředky ve výši nedosahující ani částky 1 000 Kč. Je si třeba uvědomit, že racionální domácnost musí vytvářet alespoň nějaké rezervy na hrazení mimořádných výdajů, přičemž takovýto hraniční příjem by žalovanému neumožňoval něčeho takového dosáhnout. Žalobce svým nezodpovědným poskytnutím spotřebitelského úvěru vystavil žalovaného riziku nenadálého výdaje, který s ohledem na dobu splácení nebude moci odložit po splacení celého dluhu, čímž mu vznikne neschopnost takový mimořádný výdaj nebo splátku řádně uhradit. 12. Soud za této situace uzavřel, že žalobce nezkoumal schopnost žalovaného dluh řádně splatit, čímž způsobil, že smlouva je absolutně neplatná. 13. Soud se následně zabýval tím, zda žalobci nenáleží náhrada za bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z., avšak uzavřel, že nikoliv. Žalovaný se na úkor žalobce obohatil toliko v poskytnuté jistině 35 000 Kč, avšak již před podáním žaloby žalobci uhradil částku, která tuto částku převyšuje. Žalovaný tak již celé bezdůvodné obohacení vyrovnal. 14. Soudu za této situace nezbylo než žalobu zamítnout jako nedůvodnou, když dlužná jistina byla celá uhrazena a ostatní pohledávky nebyly platně sjednány. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy řízení muselo být zastaveno z důvodů zcela na žalobcově straně a ve zbytku úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.