35 C 3/2021-24 — Okresní soud Praha-východ

Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal předmětné částky s tím, že žalovaná a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] (dále jen„ věřitel“), uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 21. 5. 2015, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s úrokem 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost 2 000 Kč, inkasním poplatkem 4 000 Kč a pojištěním 290 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaná však nehradila řádně a včas, takže předmětnou pohledávku nabyl předchůdce žalobce na základě fúze s věřitelem dne 30. 9. 2016, který pohledávku postoupil na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Po provedeném dokazování má soud za to, že věřitel a žalovaná, poté, co věřitel zkoumal schopnost žalované dluh řádně splnit, uzavřeli dne 21. 5. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s pevným úrokem 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost 2 000 Kč, inkasním poplatkem 4 000 Kč a pojištěním 290 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaná však nehradila řádně a včas. Na základě fúze ze dne 30. 9. 2016 nabyl pohledávku předchůdce žalobce, který pohledávku postoupil na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení činil dluh částku 5 955 Kč, který se sestával z dlužné jistiny 4 511,03 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso 1 346,35 Kč a dlužného poplatku za pojištění ve výši 97,62 Kč. Žalovaná přes výzvu ničeho neuhradila. Soud posoudil nárok dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jako smlouvu o zápůjčce. Zatímco žalobce (respektive věřitel jako jeho předchůdce) plnil řádně, žalovaná nikoliv a dostala se do prodlení. Soud jí proto uložil uhradit dlužnou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o. s. ř. Soud následně zamítl žalobcem uplatněný nárok na zaplacení úroku 23,66 % ročně od 1. 7. 2016 (den následující po dni splatnosti poslední splátky) do zaplacení, který částečně kapitalizoval ke dni postoupení pohledávky, neboť účastníci smlouvy si sjednali úrok pevnou částkou 1 400 Kč, nikoliv procentem, jak tvrdil žalobce. Žalobci tak nevznikl nárok na uhrazení tohoto následného úroku a soud jej proto zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 476,48 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalované v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 955 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.