35 C 311/2021-53 — Okresní soud Praha-východ

1. Manželka se návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala rozvodu manželství, s tím, že je manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovu. 2. Manžel s návrhem na rozvod nesouhlasil a navrhl jeho zamítnutí. Uvedl, že manželství není hluboce trvale a nenapravitelně rozvráceno a lze obnovit manželské soužití. I kdyby však manželství bylo kvalifikovaně rozvráceno, existují zde důvody na jeho straně, pro které je třeba manželství zachovat. Manžel bydlí v domě, který zcela patří manželce, nemá žádné prostředky a jeho jediným příjmem je důchod, takže není schopen si zajistit adekvátní bydlení. 3. Z oddacího listu účastníků, jejich výpovědí a občanských průkazů má soud zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem Brandýs nad Labem - [příjmení] [jméno]. V případě manželky se jedná o manželství prvé, v případě manžela se pak jedná o manželství čtvrté, oba mají státní příslušnost ČR. Z manželství se narodily 2 nezletilé děti, jejichž poměry pro dobu po rozvodu byly pravomocně soudně upraveny (prokázáno rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který dne 1. 11. 2021 nabyl právní moci). 4. Z výpovědí účastníků bylo prokázáno, že manželé bydlí v nemovitosti, která je [anonymizováno 10 slov], který však je plně soběstačný. Nemovitost je ve výlučném majetku manželky. Manželka se syny bydlí v domě, manžel svou ložnici přestěhoval do domku pro hosty před více než 3 lety, aby se manželka vyspala. Do domu ale denně dochází, připravuje synům snídani, vozí je do školy, ze školy a na kroužky. Dále v domě vaří zejména dětem (manželka to, co uvaří, nejí, protože jde o těžká jídla, která si nechce dát před spaním), opravuje, co je v jeho silách, a provádí běžnou údržbu domu. Manželka v domě žije, pere oběma účastníkům, nakupuje. Manželé shodně vypovídali, že pro domácnost nakupuje i manžel, byť se neshodli na rozsahu těchto nákupů. Manželé nemají své potřeby nikterak oddělené (např. samostatné zásoby). 5. Manželé však shodně vypověděli, že svůj čas tráví každý samostatně. Na jakékoliv dovolené spolu byli naposledy někdy před 4 lety. Manžel se jich s ohledem na svůj zdravotní stav nechce účastnit. Výlety spolu neprovádí, každý z nich se dívá na jiný televizní program, čte zcela jinou literaturu apod. Manžel o víkendech odjíždí na bleší trhy, čehož se manželka v současnosti neúčastní. Manželka subjektivně necítí žádný důvod v manželství setrvávat, manžel dle jejího názoru neprojevil žádnou snahu toto reálně změnit. 6. Soud tak uzavřel, že manželé fakticky společně hospodaří, dělí se o povinnosti dané jim správou jejich bydlení, zajišťování životních potřeb, a to ať již po finanční stránce, tak po všech jiných stránkách, avšak žijí toliko vedle sebe, nikoliv spolu. 7. Podle ust. § 755 odst. 1 o. z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 8. Podle ust. § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 9. Podle ust. § 758 o. z., manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 10. Soud se zaobíral tím, zda manželství je hluboce trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze čekat jeho obnovu. 11. Soud při zvažování této skutečnosti bral v potaz rozdílné postoje manželů ke společnému životu. Z provedeného dokazování zejména výpovědi manželky je nepochybné, že ta je v manželství nešťastná, přičemž tento její pocit pramení z absolutního odcizení s manželem a jejich jakýchkoliv zájmů. Manželka chtěla tuto situaci řešit například manželským terapeutem, ale manžel tuto její snahu nepřijal, nečinil žádné kroky k napravení a utužení jejich vztahu, a to ani poté, co mu manželka jasně dala najevo, že je něco v nepořádku. V současné době již ani manželka nečiní žádné kroky k obnově manželského svazku a vztah s manželem jí je lhostejný (maximálně se snaží, aby jejich rozchod měl minimálně dopad na nezletilé děti). 12. Soud konstatuje, že manželství není žalářem a není tak možné nutit některého z manželů setrvávat s druhým manželem v manželském svazku, který mu nikterak nevyhovuje. Pokud pak některý z manželů obnovit manželské společenství nechce, není možné jej k tomu dle ust. § 758 o. z. nutit. 13. Manželé v daném případě i nadále sdílejí společnou domácnost. Nic na tom nemění fakt, že manžel přespává v domku pro hosty, který je funkčním celkem k domu samotnému (byť jej fakticky lze oddělit). Pokud si manželé mezi sebe dělí finanční zabezpečení domácnosti, sdílejí společně domácí práce v plném rozsahu a sdílejí společné péči o nezletilé děti, nelze než uzavřít, že vedou společnou domácnost. To však nic nemění na tom, že fakticky manželské společenství netvoří a jejich manželství je hluboce, nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovu, když jsou naplněny podmínky ust. § 758 o. z. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílném způsobu života manželů a celkovém jejich odcizení. 14. Soud se zaobíral námitkou manžela, že by mu ukončením manželství vznikla újma spočívající v tom, že by přišel o možnost bydlení. 15. Podle ust. § 755 odst. 2 o. z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 16. Soud s ohledem na skutečnost, že manželé nadále vedou společnou domácnost, uzavřel, že výjimku doby od ukončení společného soužití dle ust. § 755 odst. 2 o. z. nelze aplikovat a posoudil tak manželovy námitky věcně. 17. Pokud se manžel dovolává ztráty svého bydlení, je třeba poznamenat, že se dovolává aplikace tvrdostní klauzule dle ust. § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Předpokladem aplikace tohoto ustanovení je při tom vznik zvlášť závažné újmy, kterou mimo jiné je nemožnost zajištění náhradního bydlení (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 39 Co 226/2016, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2002, č. j. 31 Co 64/2002-45 dostupný prostřednictvím usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 465/02). Podstatou aplikace této klauzule však není neschopnost zajistit si bydlení v bytě odpovídající aktuálnímu přání příslušného manžela, ale toliko nezbytně nutným potřebám, tedy takovým, které odpovídají např. jeho zdravotnímu stavu, nezbytnému soukromí apod. 18. Soud proto provedl dokazování ohledně majetkových poměrů manžela, zabýval se jeho zdravotním stavem, přičemž tyto skutečnosti prokazoval primárně jeho výslechem. Po provedeném dokazování je nepochybné, že manžel má pravidelný měsíční příjem ve výši přes 16 000 Kč v podobě důchodu, dále má nepravidelné příjmy spočívající v jeho obchodování na bleších trzích, ze kterých si přivydělá průměrně částku 10 000 Kč měsíčně. Jeho příjmy tak činí průměrně 26 000 Kč měsíčně čistého. Jeho výdaje pak jsou dány placením výživného 4 500 Kč měsíčně na jeho děti, nákladů na pojištění vozidla, které průměrně měsíčně činí 2 333 Kč, a nákladů na benzín 3 000 Kč (prokázáno též rozsudkem shora citovaného opatrovnického soudu). Další výdaje, o kterých hovořil manžel, byly spojeny s domem a v případě ukončení společného soužití by je již nemusel nutně platit (jako je například zazimování a odzimování bazénu), protože by je měla nést manželka. Manžel tak má tyto pravidelné měsíční výdaje asi 9 833 Kč. 19. Z výpovědi manžela se podává, že zkoumal možnosti bydlení v okolí, přičemž hledal byty o minimální velikosti 2+1 nebo dvougarsoniéru. Tyto činily náklad přibližně 14 000 – 16 000 Kč. Manžel při své výpovědi uvedl, že má jistá zdravotní omezení, která jej limitují v pohybu, nicméně mu nebrání provozovat svou činnost na bleších trzích. 20. Soud se zaobíral možnostmi manžela na zajištění si samostatného bydlení a uzavřel, že tyto možnosti jsou sice snížené, nejsou však zcela vyloučené. Manželovy příjmy i s ohledem na možností získání příspěvku na bydlení dle ust. § 24 zákona o státní sociální podpoře č. 117/1995 Sb. mu umožňují získat pronájem minimálního bydlení ve formě garsoniéry, přičemž je nepochybné, že náklady na pořízení takového nájemního bydlení budou relativně menší, než pořízení bytu v kategorii, který hledal. Již jen touto skutečností nejsou splněny podmínky nemožnosti manžela sehnat si bydlení. Citovaná judikat