35 C 7/2021-16 — Okresní soud Praha-východ

Soud se zabýval žalobou na zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný nezaplatil za období od 1. 9. 2019 do 31. 1. 2020 koncesionářské poplatky za televizní přijímač v částce 135 Kč měsíčně. Žalobce dále požadoval úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 15. 10. 2020. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Z dostupných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný je držitelem za televizní přijímač, který je přihlášen od období 1. 9. 2019. Žalovaný za období od 1. 9. 2019 do 31. 1. 2020 nehradil poplatky spojené s užíváním televizního přijímače ve výši 135 Kč měsíčně. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon). Žalovaný je povinen platit poplatek ve lhůtách podle § 7 odst. 2, 3 zákona, přičemž neučiní-li tak je žalobce oprávněn požadovat zaplacení poplatku spolu s úrokem z prodlení dle civilních předpisů (§ 10 zákona ve spojení s § 1970 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) Výše měsíčního poplatku činí dle § 6 zákona 135 Kč. Soud s ohledem na shora uvedené přiznal žalobci žalovanou částku včetně kapitalizovaného úroku z prodlení vyčísleného ke dni 15. 10. 2020. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud žalobci přiznal náklady nezastoupeného účastníka, neboť s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu České republiky (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3705/14, ze dne 6. 2. 2015) nepovažuje zastoupení žalobce advokátem za účelně vynaložené náklady řízení.