36 C 166/2020 — Okresní soud Praha-východ

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci byli partneři, z jejich vztahu se v roce [rok] narodila dcera [jméno]. V srpnu 2017 došlo k rozchodu účastníků. V říjnu 2017 se žalobce se svojí novou přítelkyní (teď již manželkou) zúčastnil plavby po Středozemním moři historickou plachetnicí. V souvislosti s touto aktivitou požádala žalovaná žalobce o poskytnutí finančních prostředků pro případ, že by se žalobci na dovolené něco stalo, aby mohla překlenout období do případného pozůstalostního řízení, oba účastníci také sepsali závěť ve prospěch dcery [jméno]. Dne 16. 10. 2017 převedl žalobce žalované na její účet č. [bankovní účet] částku 1 000 000 Kč jako zápůjčku. Splatnost zápůjčky nebyla mezi účastníky sjednána. S ohledem na nepříznivou životní a finanční situaci žalované žalobce nepožadoval vrácení zápůjčky ihned po návratu z dovolené a žalovanou vyzval k jejímu vrácení až dopisem ze dne 2. 1. 2020, a to do šesti týdnů od doručení výzvy, žalovaná si převzala výzvu dne 3. 1. 2020, splatnost zápůjčky tak nastala 15. 2. 2020, ode dne následujícího požaduje žalobce i úrok z prodlení. Dopisem ze dne 29. 1. 2020 žalovaná odmítla peníze vrátit s tím, že se jedná o dar. Žalobce však neměl důvod darovat žalované finanční prostředky v takto vysoké částce, neboť v té době již účastníci nebyli partneři (od srpna 2017 žalobce přespával na zemi v pracovně společné nemovitosti), společné bydliště neopustil pouze z důvodu obavy z negativních dopadů na nezletilou dceru. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Potvrdila partnerské soužití účastníků, narození společné dcery [jméno], jejich rozchod v roce 2017, i převod finančních prostředků v částce 1 000 000 Kč na její účet, odmítla však jejich poskytnutí z titulu zápůjčky. Poukázala na to, že účastníci se rozešli v září 2017. Žalobce byl i poté žalované oporou při zvládnutí stresu z rozpadu jejich vztahu a podle dohody účastníků měl žalobce bydlet v společné domácnosti až do konce roku 2017. V říjnu 2017 navrhl žalobce žalované před svou dovolenou, že na ni převede částku 1 000 000 Kč, kdyby se mu něco stalo. Byla to běžná praxe účastníků, zavedená v minulosti před odjezdem žalobce na dovolenou, z důvodu jeho záliby v adrenalinových dovolených. Takto žalobce převedl žalované dne 21. 10. 2014 částku 100 000 Kč a dne 13. 1. 2017 částku 200 000 Kč. Žalobce nikdy po žalované nežádal vrácení peněz. Poskytnutí výrazně vyšší částky žalobce odůvodňoval právě rozchodem účastníků. Ani tentokrát žalobce žalované nesdělil, že by požadoval vrácení poskytnuté částky a že by se jednalo o zápůjčku, žalobce si byl vědom, že žalovaná nemá dostatečný příjem k vrácení uvedené částky. Žalovaná poskytnutou částku vnímala jako dar v souvislosti s rozchodem účastníků, který ji měl zabezpečit do budoucna v případě, že by se žalobci něco stalo před vypořádáním společného majetku nebo (v případě jeho smrti) do skončení pozůstalostního řízení. Za tímto účelem sepsali oba účastníci závěť ve prospěch společné dcery a druhého účastníka. Žalovaná doufala v udržení partnerského vztahu účastníků, v případě jeho rozpadu alespoň v spravedlivé majetkové vypořádání, neboť žalobce se vůči žalované choval vždy velkoryse. Po návratu z dovolené v říjnu 2017 se situace zhoršila, žalobce přespával v pracovně na zemi, poté si rozdělili mezi sebou užívání pokojů, nakonec žalovaná žalobce požádala, aby kvůli dceři na týden opustil domácnost z důvodu zklidnění celé situace, žalobce to odmítl. Od ledna 2018 bydlel žalobce střídavě v společné nemovitosti v [obec] a u nové partnerky. V polovině září 2018 se definitivně odstěhoval a účastníci přestali i společně hospodařit. V té době začali účastníci řešit vypořádání majetku, podle původního návrhu žalobce se výlučným vlastníkem nemovitosti v [obec], která byla v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a kde byla umístěna rodinná domácnost účastníků, měla stát žalovaná (stejně tak vozidla a hotovosti 100 000 Kč), žalobci měla připadnout hotovost ve výši 5 750 000 Kč (včetně žalované částky 1 000 000 Kč uložené na účtu žalované, jež byla zahrnuta do vypořádání). Uzavření dohody o majetku žalobce podmiňoval dohodou účastníků o střídavé péči o nezletilou dceru. Žalobce nikdy v rámci jednání o majetku nezmiňoval, že by se v případě žalované částky jednalo o zápůjčku, o její vrácení žalovanou nežádal. Dne 16. 4. 2019 žalovaná podala návrh na svěření nezletilé dcery do své péče, žalobce to bral jako porušení dohody účastníků, přestal s žalovanou jednat o vypořádání majetku a současně si začal nárokovat žalovanou částku. Nakonec byl majetek účastníků vypořádán pouze prodejem nemovitosti v [obec] v spoluvlastnictví účastníků, kdy žalovaná v důsledku prodeje obdržela na účet dne 12. 1. 2021 část kupní ceny ve výši 3 891 000 Kč, připadající na její spoluvlastnický podíl. S žalovanou částkou žalovaná nedisponovala, nespotřebovala ji, neboť s ní do doby majetkového vypořádání (do něhož byla zahrnuta) nechtěla nakládat. V době prodeje domu pak žalovaná nechtěla s částkou nakládat, neboť jí chtěla použít na koupi jiného bydlení, a zároveň ji žalobce požadoval zpět. 3. V reakci na vyjádření žalované žalobce popřel, že by bylo zavedenou praxí mezi účastníky, aby žalobce před každou dovolenou žalované převáděl vysoké částky. Za celou dobu partnerského soužití žalobce převedl žalované pouze dvě částky, konkrétně částku 100 000 Kč před dovolenou v Nepálu a částku 200 000 Kč před zimním přechodem slovenských hor. Žalobce absolvoval větší počet adrenalinových dovolených (zimní výpravy do Alp, Tater, s pohybem v lavinových terénech nebo dva týdny na sněžnicích na východním Slovensku se spaním venku, hřebenové přechody v zimě, dva velehorské treky v Nepálu apod.), žalované žádné finanční prostředky nepřevedl. Poskytnutí částky 1 000 000 Kč žalobce výslovně označil jako zápůjčku. Odmítl, že by účastníci společně hospodařili do srpna 2018, žalobce se odstěhoval již v lednu 2018. Velkorysý návrh žalobce na vypořádání účastníků byl odůvodněn snahou žalobce o klidný rozchod. Vzhledem k následnému nepřátelskému chování žalované svůj postoj přehodnotil a dohoda uzavřena nebyla, došlo k prodeji spoluvlastněné nemovitosti a vyplacení kupní ceny účastníkům dne 12. 1. 2021. Žalobce se přesto zachoval vůči žalované velkoryse, neboť byla do 31. 8. 2018 (formálně) zaměstnána v jeho společnosti a pobírala mzdu ve výši 22 740 Kč čistého (ačkoliv fakticky žádnou práci nevykonávala) a v srpnu 2018 jí bylo vyplaceno odstupné v částce 100 000 Kč, do konce roku 2018 byl dle dohody v případě potřeby připraven dorovnat příjem žalované. Zároveň žalovaná bydlela ve společné nemovitosti účastníků, kde hradila pouze náklady spojené s jejím provozem a náklady domácnosti a žalobce na ni bezúplatně převedl vozidlo [příjmení] [příjmení] [jméno], v roce 2019 jí hradil terapeutická sezení u pana [příjmení] (celkem 22 sezení v částce 54 200 Kč), atd. Žalovaná přistupovala k žalované částce s vědomím, že se nejedná o její peníze, neboť ji nespotřebovala a i navenek prezentuje svůj finanční nedostatek. 4. Z přehledu transakcí z účtu [číslo] žalobce bylo zjištěno, že dne 16. 10. 2017 byla na účet č. [bankovní účet] převedena částka 1 000 000 Kč, v zprávě pro příjemce bylo uvedeno„ od mv“ a v poznámce„ půjčka pro moniku“. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne 25. 2. 2021 a 26. 2. 2021 byla dne 16. 10. 2017 převedena částka 1 000 000 Kč z účtu [číslo] vedeného na jméno žalobce na účet č. [bankovní účet], kdy ve zprávě pro příjemce je uvedeno„ od mv“ a v uživatelském symbolu (pouze pro potřeby majitele účtu, který se příjemci nezobrazuje) je uvedeno„ pro [jméno]“. Žalobce následně na ústním jednání konaném dne 30. 8. 2021 připustil, že slovo„ půjčka“ žalobce doplnil do svých poznámek k výpisu z účtu až následně (po převodu finanční částky). 5. V rámci emailové komunikace mezi účastníky bylo zjištěno, že emailem z 23. 6. 2018 žalobce shrnul žalované návrh majetkového vypořádání (měla ji zůstat nemovitost, vozidlo a nějaké finanční prostředky na účtu, celkově vyšší majetkové hodnoty než žalobci, kterému měly připadnout pouze finanční prostředky), uzavření dohody podmiňoval možností trávit vlastní čas s dcerou ve společné nemovitosti bez přítomnosti žalované. Jako další variantu nabízel prodej nemovitosti. V navazujících emailech z 14. 9. 2018, 17. 9. 2018, 10. 10. 2018, 23. 10. 2018 účastníci řešili podobu dohody o majetku (dle navrhovaného vypořádání měla žalované připadnout nemovitost v spoluvlastnictví účastníků, vozidlo, částka 100 000 Kč, žalobci všechny ostatní finanční prostředky včetně žalované částky), dohodu o střídavé výchově nezletilé dcery [jméno] a hrazení jejích nákladů (žalovaná poukazovala na nerovnost příjmů). Přílohou emailu byl graf, podle něho měly být předmětem vypořádání nemovitost v hodnotě 7 milionu korun, finanční prostředky na účtu žalobkyně 1,29 milionu korun (dle shodných tvrzení účastníků byla v této částce zahrnuta i částka 1 milion korun), finanční prostředky na účtu žalobce 4,56