36 C 227/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Podanou žalobou se žalobci domáhali zaplacení žalovaných částek. Žalobu odůvodnili tím, že žalobci jsou podíloví spoluvlastníci nemovitosti, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], [katastrální uzemí]. V označené nemovitosti se nachází nebytový prostor [číslo] s příslušenstvím o velikosti 68,13 m2 (kancelář, WC, kuchyňka) (dále jen„ předmětný nebytový prostor“). Dne 23. 2. 2018 ve znění dodatku [číslo] ze dne 28. 2. 2018 uzavřeli žalobci jako pronajímatelé s 1. žalovanou jako nájemcem nájemní smlouvu, předmětem které byl výše označený nebytový prostor. 1. žalovaná se dostala do prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby. Následně byla uzavřena dne 12. 2. 2019 mezi žalobci jako pronajímateli, 1. žalovanou jako dlužníkem a 2. žalovaným jakožto novým nájemcem smlouva o uznání dluhu, skončení nájmu nebytového prostoru a jeho předání, o převzetí a úhradě dluhu a o sjednání nového nájmu nebytového prostoru. V uvedené smlouvě 1. žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobcům ve výši 129 572 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných úhrad, 2. žalovaný tento závazek 1. žalované podle § 1888 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) převzal a zavázal se ho uhradit ve splátkách pod ztrátou výhody splátek. Zároveň 1. žalovaná jako ručitel podle § 2018 o. z. prohlásila, že žalobce uspokojí, pokud tak neučiní 2. žalovaný. 2. žalovaný neuhradil ani první splátku splatnou dne 15. 3. 2019, k 16. 3. 2019 se stal splatný celý dluh a dne 17. 3. 2019 nastalo prodlení celého závazku. V čl. 6 smlouvy došlo k ujednání, že odpovědnost za dluh bude společná a nerozdílná. Na základě smlouvy z 12. 2. 2019 uzavřené mezi žalobci jako pronajímateli a 2. žalovaným jako nájemcem vznikl mezi jmenovanými nájemní vztah k nebytovému prostoru. 2. žalovaný řádně nájemné nehradil, dne 25. 4. 2019 došlo mezi žalobci a 2. žalovaným k uzavření smlouvy o uznání dluhu, skončení nájmu nebytového prostoru a jeho předání, na jejímž základě 2. žalovaný uznal co do důvodu i výše závazek vůči žalobcům ve výši 99 259 Kč, který se zavázal uhradit ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. 2. žalovaný neuhradil ani první splátku splatnou dne 15. 5. 2019, celý dluh na nájemném se stal splatným 16. 5. 2019. [příjmení] 129 572 Kč je požadována po obou účastnících, po 2. žalovaném jako dlužníku a po 1. žalované z titulu ručení, druhá částka ve výši 99 259 Kč s příslušenstvím je požadována vůči 2. žalovanému jako jeho samostatný závazek. Úrok z prodlení žalobci požadovali z obou částek od data prodlení s celým dluhem. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavili. 3. Z informace o pozemku pořízené na webových stránkách www.cuzk.cz bylo prokázáno vlastnické právo žalobců k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], [katastrální uzemí]. Z nájemní smlouvy ze dne 23. 2. 2018 a z dodatku [číslo] ze dne 28. 2. 2018 bylo zjištěno, že mezi žalobci jako pronajímateli a 1. žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva na předmětný nebytový prostor [číslo] o velikosti 68,1 m2 s příslušenstvím, sestávající z kanceláře, WC, kuchyňky nacházející se ve výše označené nemovitosti v 1. NP na dobu určitou od 1. 3. 2018 do 28. 2. 2021 za účelem provozování kancelářské činnosti v rámci podnikatelské činnosti žalované. Nájemné bylo sjednáno v částce 14 000 Kč měsíčně a záloha na služby spojené s užíváním prostoru v částce 381 Kč, částky byly splatné vždy do 15. dne v měsíci. Dne 12. 2. 2019 pak žalobci s 1. žalovanou a 2. žalovaným uzavřeli smlouvu o uznání dluhu, skončení nájmu nebytového prostoru a jeho předání, o převzetí a úhradě dluhu a o sjednání nového nájmu nebytového prostoru. V uvedené smlouvě 1. žalovaná uznala co do důvodu i výše závazek vůči žalobcům ve výši 129 572 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek nájemného a záloh na služby (čl. 3 smlouvy), 2. žalovaný tento závazek 1. žalované podle § 1888 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) převzal a zavázal se ho uhradit ve splátkách po 10 000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje březnem 2019, pod ztrátou výhody splátek. Zároveň 1. žalovaná jako ručitel podle § 2018 o. z. prohlásila, že žalobce uspokojí pokud tak neučiní 2. žalovaná. V čl. 6 smlouvy došlo k ujednání, že v případě, že dluh nebude uhrazen sjednaným způsobem v čl. 7, odpovědnost za dluh bude společná a nerozdílná. Současně se žalobci a 1. žalovaná dohodli na ukončení nájmu k nebytovému prostoru k datu 28. 2. 2019 Nájemní smlouvou z 12. 2. 2019, uzavřenou mezi žalobci jako pronajímateli a 2. žalovaným jako nájemcem byl dán 2. žalovanému do užívání předmětný nebytový prostor na dobu určitou od 1. 3. 2019 do 28. 2. 2020 za stejným účelem. Nájemné činilo 14 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním prostor ve výši 381 Kč měsíčně a tyto částky byly splatné do každého 15. dne v měsíci za měsíc, za který byly hrazeny. Smlouvou o uznání dluhu, skončení nájmu nebytového prostoru a jeho předání, o převzetí a úhradě dluhu ze dne 25. 4. 2019 uzavřenou mezi žalobci a 2. žalovaným se jmenovaní dohodli na ukončení nájmu k 30. 5. 2019, 2. žalovaný současně v této smlouvě uznal závazek vůči žalobcům ve výši 99 259 Kč do důvodu i výše s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek nájemného a záloh na služby, současně se zavázal zaplatit dluh ve splátkách po 10 000 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje 15. 5. 2019 pod ztrátou výhody splátek. Výzvami k úhradě ze dne 12. 12. 2019 a plnou mocí pro společnost [právnická osoba] z 28. 9. 2007 bylo prokázáno, že oba žalovaní byli vyzváni k úhradě žalovaných částek. 4. Podle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 5. Podle § 1888 o. z., kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu. 6. Podle § 2018 o. z., kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle odst. 2, ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. 7. Podle § 2021 o. z., věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. 8. V řízení žalobci prokázali uzavření obou nájemních smluv (s 1. žalovanou a následně s 2. žalovaným) včetně výše sjednaného nájemného a záloh za úhrady služeb. Oba nájemci svůj dluh co do důvodu i výše v žalované částce (jistině) uznali, v souladu s § 2053 o. z. se uplatní vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu. 2. žalovaný současně dohodou v smlouvě ze dne 12. 2. 2019 se souhlasem žalobců dluh 1. žalované vzniklý dle nájemní smlouvy z 23. 2. 2018 podle § 1888 o. z. převzal, nastoupil tak na místo původního dlužníka – 1. žalované. 2. žalovaný ani v jednom případě (obou smluv z 12. 2. 2019 a 25. 4. 2019) dluh podle ujednání ve splátkách nehradil, v důsledku čeho nastala splatnost jednotlivých dluhů den následující po splatnosti neuhrazených splátek a další den se 2. žalovaný ocitl v prodlení s celým dluhem, žalobcům tak náleží i úrok z prodlení v obou případech dle dat požadovaných žalobci (§ 1968, 1970 o. z.). 9. Ve vztahu k nároku na zaplacení částky 129 572 Kč s příslušenstvím soud kladně rozhodl i o povinnosti 1. žalované k zaplacení této částky z titulu ručení sjednaného ve smlouvě ze dne 12. 2. 2019 podle § 2018 o. z. V souladu s § 2021 o. z., mají žalobci jako věřitelé právo požadovat splnění na ručiteli, pouze pokud dluh nesplnil v přiměřené lhůtě dlužník, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. Před podáním žaloby žalobci vyzvali k úhradě oba žalované současně dopisy datovanými 12. 12. 2019 (bez uplynutí přiměřené lhůty pro plnění 2. žalovaného). Ke dni vyhlášení rozsudku však přiměřená doba pro úhradu dluhu 2. žalovaným uběhla. V případě ručitele a dlužníka nejde o solidární závazek a smluvní strany nejsou oprávněné vyloučit kogentní ustanovení občanského zákoníku vlastní dohodou, neboť taková dohoda by odporovala podstatě ručitelského závazku (jeho subsidiaritě a akcesoritě). Ze zákona se jedná o tzv. nepravou solidaritu (srov. např. rozsudek ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 28/2010 nebo ze dne 9. 8. 2017 sp. zn. 32 Cdo 669/2017). Soud proto žalobu v části, kde se žalobce domáhal zaplacení částky 129 572 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 129 572 Kč od 17. 3. 2019 do zaplacení po žalovaných společně a nerozdílně, zamítl a zavázal žalované v souladu s nepravou solidaritou tak, že plněním jednoho z nich zaniká v v rozsahu plnění i závazek druhého. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o