36 C 236/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení žalované částky z titulu nezaplacené zdravotní péče poskytnuté žalovanému v zařízení žalobkyně dne 3. 5. 2018, vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 3. 9. 2018, splatné dne 17. 9. 2018, z důvodu následné výluky z pojištění žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když se účastníci k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřili, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí. 5. Žalovaný je státním občanem Srbska s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak nařízení EP a Rady ES [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), když mezi Českou republikou a Srbskem není žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku smlouvy o péči o zdraví uzavřena, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 bodu 1 nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bodu 1 písm. b) nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky. 6. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně poskytnula žalovanému dne 3. 5. 2018 zdravotní péči v podobě RDG vyšetření, kterou žalovanému z důvodu jeho následné výluky z pojištění vyúčtovala v částce 2 215 Kč fakturou [číslo] ze dne 3. 9. 2018 s datem splatnosti ke dni 17. 9. 2018 (prokázáno fakturou [číslo] včetně poukazu na ošetření a kopie vrácené obálky). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne 13. 3. 2019 (prokázáno upomínkou ze dne 13. 3. 2019 včetně kopie vrácené obálky). Žalovanému byla následně dne 25. 11. 2020 zaslána předžalobní upomínka (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 25. 11. 2020 včetně dodejky) 7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 8. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ zákon o zdravotních službách“). Věc byla konkrétně posouzena podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách ve spojení s § 2636 odst. 2 o. z. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta ambulantní péče dle § 7 odst. 1, 2 zákona o zdravotních službách, čímž žalovanému, jako osobě bez pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vznikla povinnost podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách uhradit žalobkyni cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 9. Vzhledem k tomu, že žalovanému vznikl dluh ve výši 2 215 Kč z titulu nezaplacené zdravotní péče poskytnuté mu žalobkyní jako osobě bez zdravotního pojištění resp. po následné výluce z pojištění, který však žalovaný dosud neuhradil, soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném a účinném znění, přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou tímto nařízením. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má účastník, který měl ve sporu plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují dle § 151 odst. 3 o. s. ř. částku 1 000 Kč za uhrazení soudního poplatku a paušální náhradu náležející účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, jež je stanovena dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném a účinném znění. Soud přiznal žalobkyni paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (návrh ve věci samé, výzva k plnění) dle § 2 odst. 1 citované vyhlášky, která činí 100 Kč za každý úkon. Celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 1 200 Kč. 11. Aplikaci § 2 odst. 1 citované vyhlášky soud zvolil po zohlednění formulářového typu návrhu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (srov. např. řízení vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 8 C 448/2021, 24 C 202/2021 a 35 C 227/2020), a v řízení je uplatněno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota podle vyhlášky nepřevyšuje 50 000 Kč. 12. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek.