36 C 399/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 300 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému – po řádném posouzení jeho schopnosti splácet úvěr – v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 16 000 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 19,12 % ročně dle čl. 1 smlouvy), odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 2 700 Kč, která byla započtena v rozsahu 2 033,35 Kč na úrok a v rozsahu 666,65 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky požadovat úhradu dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 13 300 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 19,12 % ročně z nesplacené jistiny od [datum] do zaplacení. Dne [datum] byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou žalovaný ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 000 Kč vrátit, a to v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. První splátka byla splatná do sedmi dnů od uzavření smlouvy, každá další splátka byla splatná vždy do konce následujícího týdenního období. Poplatek ve výši 16 000 Kč byl tvořen v částce 4 000 Kč úrokem, v částce 4 000 Kč administrativním poplatkem a v částce 8 000 Kč poplatkem za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě převzetí částky 20 000 Kč v hotovosti. Z čl. 1 smlouvy byla zjištěna výše úrokové sazby (32,15 % ročně při 60 splátkách). Zápůjční úroková sazba byla stanovená jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Splatnost celého dluhu nastala splatností poslední sjednané splátky, tj. dne [datum], jelikož smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 60 týdnů (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti). Ze zákaznické karty ze dne [datum] sepsané s žalovaným před uzavřením smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně plyne, že v době posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr byl žalovaný osobou samostatně výdělečně činnou (výroba, obchod, služby), uvedl měsíční příjem 38 865 Kč, bydlel v nájmu za 15 000 Kč měsíčně (ověřeno rovněž z předložených pokladních dokladů), jiné své náklady odhadl na 14 000 Kč měsíčně (jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení a sociální/ zdravotní pojištění OSVČ), v době žádosti o úvěr neuvedl jiné závazky (tato skutečnost byla podle zákaznické karty ověřena z výpisu z živnostenského rejstříku, nájemní/podnájemní smlouvy a z bankovních výpisů,, u třech firemních účtů za měsíce srpen, září, říjen 2018 s nulovým zůstatkem, u osobního účtu jsou zřejmé vklady a výběry v různé výši se zůstatkem 8 342 Kč). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum] (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku ze dne [datum]). Přípisem ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jejich účinnosti. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 a 87 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru (kterým se podle § 2 zákona rozumí i peněžitá zápůjčka), posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Judikatura Evropského soudního dvora (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést (a to i přes tuto podmínku námitky stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru). Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 8. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému, řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalovaný uváděl příjem v poměrně vysoké výši, který ale žádným způsobem nedoložil. Žalovaným vystavené faktury v rámci svého podnikání, znějící sice na vysoké částky, nemůžou představovat splnění povinnosti doložit příjem, neboť nezohledňují i náklady podnikání, které musely nutně žalovanému vzniknout. To vše za situace, kdy ani z výpisu z účtů nebylo zřejmé, že by žalovaný disponoval vyššími finančními prostředky a současně uváděl vysoké náklady. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, přičemž soud vycházel z toho, že žalovaný na závazek dle neplatné smlouvy zaplatil částku 2 700 Kč, z tohoto důvodu přiznal soud žalobkyni část poskytnuté jistiny snížené o uhrazenou částku. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z přiznané částky podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši a dle data požadovaného žalobkyní. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. 9. Aktivní