36 C 402/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému – po řádném posouzení jeho schopnosti splácet úvěr – poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky včetně částky ve výši 11 506 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč. To vše se žalovaný zavázal uhradit formou 58 týdenních splátek ve výši 457 Kč; poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatil pouze částku 5 200 Kč a dluží na jistině částku 15 000 Kč a na dlužném poplatku částku 6 306 Kč. Žalobkyně má dále právo na úhradu úroku z prodlení a úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od data marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky. Dne [datum] byla předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, který žalovaný ani přes tuto upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit i s poplatkem ve výši 11 506 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši 457 Kč, kdy první splátka je splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy, a každá následující splátka vždy do posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Souhrnný poplatek se skládal z úroku ve výši 2 100 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatku za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč (jako volitelné složky zápůjčky). [příjmení] 15 000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě o spotřebitelském úvěru; nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] Zařazením zákazníka do pojistného programu). V čl. 1 smlouvy byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. Ze zákaznické karty ze dne [datum] sepsané se žalovaným před uzavřením smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně plyne, že v době posuzování schopnosti žalovaného splácet zápůjčku uvedl žalovaný svůj čistý příjem 15 000 Kč, bydlel v nájmu a své měsíční výdaje odhadoval na částku 6 000 Kč (uvedené skutečnosti byly podle zákaznické karty ověřeny z výplatních pásek a pracovní smlouvy), jiné zápůjčky neuvedl. Soudu byla dále předložena první strana pracovní smlouvy žalovaného, z níž nebyla zřejmá výše mzdy, dvě výplatní pásky žalovaného (z listopadu a prosince 2016) a první strana nájemní smlouvy, která avšak nebyla uzavřena s žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek); dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení jeho pohledávky na žalobkyni, zároveň s tím byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]). 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v znění účinném do 1. 12. 2017 dle data podpisu smlouvy (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotř. úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. 14. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotře