36 C 484/2020 — Okresní soud Praha-východ

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 39 631 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (na základě návrhu žalovaného ze dne 16. 1. 2020), na jejímž základě žalobkyně dne 20. 1. 2020 poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 95,91 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 2 459 Kč, s platných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2020, když splátkový kalendář s harmonogramem splátek byl přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru, zaslaném žalovanému. Před samotným uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala schopnost žalovaného uvedený úvěr splatit, za tímto účelem si vyžádala doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, a dále si žalovaného prověřovala v rejstřících SOLUS a NRKI. Na základě takto získaných údajů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen částku v sjednaných splátkách splatit. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze splátku ve výši 2 459 Kč dne 10. 3. 2020. V souladu s ujednáními účastníků (čl. 6 smlouvy) za každou ze splátek, s níž byl žalovaný v prodlení v délce přesahující 30 dnů, měla žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč (což byla splátka [číslo]), smluvní pokuta byla splatná ve lhůtě 10 dnů od vzniku práva na její úhradu. Podle čl. 6 smlouvy měla dále žalobkyně v případě na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením splátek delším než 15 dnů, nárok na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 200 Kč za každou splátku, přičemž tyto podmínky byly splněny v případě splátek [číslo]. Žalovaný byl v prodlení se splátkou [číslo] splatnou dne 15. 3. 2020 déle než 65 dnů, úvěr byl proto dle čl. 6 automaticky zesplatněn k 19. 5. 2020. Tímto okamžikem vznikla nová jistina ve výši 37 100,50 Kč, která se skládala z původní nesplacené jistiny a nezaplaceného smluvního úroku k datu zesplatnění a která byla splatná v den zesplatnění úvěru. V bodu 6.5. smlouvy si účastníci sjednali, že pokud žalovaný po zesplatnění ve lhůtě splatnosti nezaplatí celou jistinu, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, tedy od data 1. 11. 2020 do zaplacení. Úrok z prodlení požaduje žalobkyně z nové jistiny, smluvní úrok pak pouze z původní částky jistiny. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemii COVID-19 žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení plateb určených pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru v období 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020, což žalobkyně v rámci svých požadavků zohlednila. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení nové jistiny ve výši 37 100,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z aktuálně dlužné částky (nové jistiny) od 1. 11. 2020, smluvní pokuty ve výši 499 Kč dle čl. 6 smlouvy, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 0,1% denně z nové jistiny, požadované v částce 1 632,40 Kč (vypočtené od 1. 11. 2020 ke dni podání žaloby), a smluvní úrok ve výši nominální úrokové sazby 95,91 % (která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě) ročně z aktuálně dlužné částky (původní jistiny) od 21. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do částky 141 638 Kč. Žalovaný přes upomínku žalobkyni dluh neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z výpisu žalobkyně ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů na finančním trhu soud zjistil, že žalobkyně byla v den uzavření dohody oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry. 4. Z listiny nazvané návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru ze dne 16. 1. 2020 a jeho schválením žalobkyní dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že v uvedené listině se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku vrátit spolu s úrokem ve výši 95,91 % ročně v 48 splátkách po 2 459 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Celkem měl žalovaný vrátit částku 118 032 Kč. Podle čl. 6 smlouvy za každou ze splátek, s níž byl žalovaný v prodlení v délce přesahující 30 dnů, měla žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč, která byla splatná ve lhůtě 10 dnů od vzniku práva na její úhradu. Podle čl. 6 smlouvy měla dále žalobkyně nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením splátek delším než 15 dnů v částce 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení. V bodu 6.5. smlouvy si účastníci sjednali, že pokud žalovaný po zesplatnění ve lhůtě splatnosti nezaplatí celou jistinu, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Podle čl. 6 smlouvy pokud se ocitne žalovaný v prodlení se splátkou déle než 65 dnů, dojde k automatickému zesplatnění úvěru, nesplacené splátky se stávají součástí nové jistiny, kterou je dlužník povinen zaplatit v den zesplatnění. Shodná dílčí skutková zjištění pak soud učinil z předsmluvního formuláře ze dne 16. 1. 2020. 5. Z dokumentu„ Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě [číslo]“ ze dne 21. 1. 2020, jehož přílohou byl splátkový kalendář včetně dodejky soud zjistil, že žalobkyně schválila úvěr žalovanému, žalovanému poslala splátkový kalendář, z něhož vyplynulo, že první splátka ve výši 2 459 Kč byla splatná 15. 2. 2020 (každá další k 15. dni měsíce), v jednotlivých splátkách byl obsažen poměr splácení jistiny a úroku. Listiny byly žalované doručeny 22. 1. 2020. 6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 20. 1. 2020 žalovanému poukázala částku 30 000 Kč na účet označený v společném prohlášení žalovaného a [jméno] [příjmení] s ověřením, že se jedná o její účet (viz také společné prohlášení a výpis z účtu [jméno] [příjmení]). 7. Z dokumentu označeného„ Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 14 270 Kč. Výdaje žalovaného byly určeny částkou 3 410 (životní minimum), 2 000 Kč náklady na bydlení (žalovaný měl bydlet v pronájmu). Volné zdroje žalovaného měly činit částku 7 860 Kč (rozdíl mezi tvrzenými příjmy a výdaji). Potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 15. 1. 2020 společností [právnická osoba] byl čistý měsíční příjem žalovaného za prosinec 2019 v částce 14 270 Kč (bylo doloženo i výplatní páskou za prosinec 2019) a za rok 2019 v částce 19 546 Kč (Výplatní páskou za listopad 2019 byla doložena čistá mzda 19 428 z důvodu přesčasů a práce ve dnech pracovního klidu, případně sobotu a neděli činil základní plat 22 000 Kč měsíčně). Jiné listiny prokazující příjmy a výdaje nebyly předloženy. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný v tomto registru ke dni 13. 1. 2020 neměl uvedený žádný dluh. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že ke dni 12. 1. 2020 neměl žalovaný stanoveno žádné skóre, mě uvedený kód příznaku 14 (nový v registru nebo rozpracovaná žádost). 8. Z karty klienta [celé jméno žalovaného] ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný hradil již první splátku po splatnosti dne 10. 3. 2020. 9. Výzvou k úhradě ze dne 15. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě 2. a 3. splátky. Dle oznámení ze dne 19. 5. 2020 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění dluhu a byl vyzván k úhradě nové jistiny, smluvní pokuty i nákladů. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 11. 2020 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byla před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu vůči žalobkyni. 10. Dokument označený jako„ Prohlášení klientů“ soud neprovedl pro nadbytečnost. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 a 87 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru (kterým se podle § 2 zákona rozumí i peněžitá zápůjčka), posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o s