6 C 87/2021-18 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 11 656 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o úvěru ze dne 17. 4. 2018 uzavřené mezi společností [právnická osoba], IC: [číslo] a žalovanou. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Podle ustanovení § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.. 4. Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 5. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 8. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán z převážené části důvodně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy, žalovaná však svou povinnost poskytnutou finanční částku spolu s poplatkem (úrokem) ve sjednané výši 11 560 Kč vrátit v plném rozsahu nesplnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu jistiny ve výši 9 704,82 Kč a poplatku (úroku) ve výši 1 951,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení, když pohledávka odpovídající dluhu žalované byla na žalobkyně postoupena původním věřitelem. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. 9. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 19,38 % ročně z dlužné jistiny, a to za období od 12. 6. 2019 do zaplacení. Soud však v této části shledal žalobu nedůvodnou, neboť smluvní úrok (označený jako„ poplatek“) byl srozumitelným a transparentním způsobem mezi účastníky sjednán v textu samotné smlouvy (na první straně smlouvy). Takto sjednané celkové dlužné částce ve výši 25 560 Kč (14 000 Kč jistina, 11 560 Kč poplatek - úrok), která je nadto explicitně na prvé straně smlouvy uvedena, odpovídá i nastavení splátkového kalendáře. Úrok svou povahou odpovídá úplatě za poskytnutí peněz a dle názoru soudu jej nelze ujednat pro jiný účel. Žalobkyni tedy nelze přiznat„ další úrok“ ve smluvené výši již jen proto, že se z povahy věci jedná o sankční navýšení úroku, ačkoli z textu smlouvy tato možnost nevyplývá (žalovaná nebyla transparentním a srozumitelným způsobem coby spotřebitel informována o tom, že výše úroku je ve skutečnosti odvislá od případného prodlení se splácením). Zákonná úprava obsažená v o. z. ve vazbě na zákon o ochraně spotřebitele a obecné zásady spotřebitelského práva počítá s ujednáním jiného druhu sankcí pro případ prodlení (smluvní pokuta, případně smluvní úrok z prodlení). Jiný výklad není možný, jelikož ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou a„ odvození“ dalšího úroku neodpovídá podle soudu tomu, jak by daným ustanovením průměrný spotřebitel porozuměl. Měla-li by být smluvními podmínkami založena další obdobná povinnost nad rámec textu smlouvy samotného, pak (odhlédne-li se od otázky, v jakých případech je takový postup ve spotřebitelském právu vůbec možný) musí být tato nová povinnost vyjádřena zcela jednoznačně a srozumitelně, což v projednávané věci nepochybně není splněno. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku z dlužné jistiny zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla neúspěšná pouze v nepatrném rozsahu (ohledně části požadovaného příslušenství) náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.