7 C 125/2021-30 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 1. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 63 700 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela dne 4. 8. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) s žalovanou smlouvu č. 81518-0505, na jejímž základě poskytla žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná pak měla tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 28 % a náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 25 800, a to v 14 měsíčních splátkách po 5 900 Kč. Žalovaná však tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně nesplácela řádně; dne 4. 10. 2019 byl úvěr zesplatněn. Dne 24. 6. 2020 pak žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni převedla. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 5 700 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 500 Kč poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 000 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 2 686,62 Kč. Žalobkyně rovněž žádá uhrazení smluvního úroku ve výši 10,25% ročně od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 35 700 Kč (tj. z jistiny a úroku) od 21. 5. 2020 do zaplacení. 2. V průběhu řízení pak žalobkyně uvedla, že úvěryschopnost žalované prověřila dostatečně, a to na základě podkladů, které předložila soudu. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Ze smlouvy o úvěru č. 815518-0505 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 4. 8. 2018 smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 30 000 oproti závazku žalované poskytnutou částku vrátit spolu s náklady ve výši 25 800 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 900 Kč Součástí smlouvy byl rovněž předpis jednotlivých splátek. 5. Z historie transakcí má soud za prokázané, že žalovaná uhradila pouze částku 8 100 Kč. 6. Z Notářského zápisu Nz 1054/2018 ze dne 27. 9. 2018 se seznamem úvěrových smluv má soud za prokázané, že část závodu právní předchůdkyně žalobkyně byla převedena na společnost [právnická osoba]. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 24. 6. 2020 spolu se seznamem převáděných úvěrových smluv, dodatku č. 1 ze dne 18. 6. 2020 a Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 bylo prokázáno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky na žalobkyni informována. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2020 spolu s dodejkou bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 10. Z pracovní smlouvy ze dne 4. 1. 2016 soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou, kdy základní hodinová mzda činila 67 Kč. 11. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 4. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnaná, žije v nájmu, její příjem ze závislé činnosti činí 8 593 Kč, kdy tento příjem dokládá výplatními páskami, a její výdaje na bydlení tvoří 1 000 Kč, což měla dokládat čestným prohlášením, toto prohlášení soudu doloženo nebylo. 12. Z finanční analýzy ze dne 4. 8. 2018 soud zjistil, že u výše měsíčního příjmu žalované byla původně uvedena částka 13 300 Kč, kdy tato částka byla opravena na 8 593 Kč [ulice] výdaje žalované původně činily částku 3 500 Kč a tato hodnota byla rovněž opravena na částku 1 000 Kč. Po uvedených opravách tak volné finanční zdroje činily 4 093 Kč. 13. Z Credit scoringu ze dne 4. 8. 2018 bylo zjištěno, že v rámci souhrnného vyhodnocení finanční analýzy a credit scoringu lze žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. 14. Ze mzdových listů za období duben, květen a červen roku 2018 má soud za prokázané, že žalovaná měla základní mzdu 13 585 Kč, kdy v důsledku srážek ze mzdy z důvodu exekuce činil příjem žalované v průměru 8 593 Kč. Částka cca 4 900 Kč měsíčně jí byla strhávána a ještě dva měsíce před uzavřením smlouvy s předchůdkyní žalobkyně zbývalo žalované zaplatit cca 48 000 Kč. 15. Na základě těchto důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 4. 8. 2018 spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000. Žalovaná byla dle smlouvy povinna zapůjčenou částku vrátit spolu s poplatky ve výši 25 800 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách. Celkem tedy měla žalovaná uhradit 55 800 Kč. Žalovaná uhradila toliko částku 8 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala základní údaje o žalované včetně údajů o jejím zaměstnání a měsíčním příjmu. Žalobkyně si od žalované vyžádala pracovní smlouvu a výplatní pásky, z nichž vyplynulo, že žalovaná je v pracovním poměru na dobu neurčitou a její čistá mzda činí cca 8 600 Kč měsíčně, když již je jí z výplaty exekučně strhávána částka cca 4 900 Kč. Dále dle částky minimálního výdaje pro jednotlivce a nákladů na bydlení (které dle formuláře předchůdkyně žalobkyně měly být dokládány čestným prohlášením) žalobkyně vypočítala, že žalovaná má každý měsíc k dispozici částku ve výši cca 4 093 Kč. Žalobkyně po žalované nepožadovala žádné jiného prokázání výdajů. Žalovaná žalobkyni uvedla, že žije v nájmu a její měsíční výdaje na bydlení činí 1 000 Kč. Na základě těchto informací žalobkyně uzavřela, že žalovaná je schopna poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit. 16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 23. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaná uzavřely, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanove