7 C 183/2021-32 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25 930 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaná uzavřely dne 2. 3. 2018 smlouvu o úvěru č. 32018-0590, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti při podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s částkou 8 760 Kč představující poplatky a úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně tak úrok dne 2. 4. 2019 zesplatnila. Dne 24. 6. 2020 byla výše uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalobkyně tak po žalované požaduje uhrazení jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 686,40 Kč, poplatek za uzavření úvěru ve výši 1 850,40 Kč a administrativní poplatek ve výši 2 143,20 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 250 Kč, zákonný úrok z prodlení a úrok ve výši 10,64 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, kterou žalovaná ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Podáním ze dne 20. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 250 Kč, představující smluvní pokutu která přesahuje polovinu sjednaného úvěru dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Ve zbývající části smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč žalobce na žalobě trval. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 5. V projednávané věci žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení zpět ve výše uvedené části zpět, soud proto řízení v této části zastavil (výrok II.) 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaná uzavřely dne 2. 3. 2018 smlouvu o úvěru č. 32018-0590, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 760 Kč vrátit, a to ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Poplatek ve výši 8 760 Kč byl tvořen poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 640 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč a úrokem ve výši 28 % za období, na které byl úvěr poskytnut. Účastníci smlouvy se dále dohodli, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení (viz smlouva o úvěru č. 32018-0590 ze dne 2. 3. 2018 spolu s předpisem splátek ke smlouvě). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovanou zkoumala úvěruschopnost žalované a došla k závěru, že žalovaná je schopna hradit splátky úvěru (z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýzy a listiny nazvané credit scoring). Žalovaná na dlužné částce zaplatila toliko částku 2 080 Kč (z transakční historie žalované). Část závodu právní předchůdkyně žalobkyně byla následně převedena na společnost [právnická osoba] (z notářského zápisu Nz 1054/2018 ze dne 27. 9. 2018 spolu se seznamem úvěrových smluv). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně seznamů postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a dodatku [číslo] ze dne 18. 6. 2020 soud zjistil, že výše uvedená pohledávka [právnická osoba] byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 29. 11. 2019 (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020). Výzvou ze dne 17. 12. 2020 včetně podacího lístku bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 7. Při jednání následně žalobkyně doplnila, že si účastníci smlouvy sjednali úrok ve výši 28 %, ona požaduje uhradit po žalobkyni toliko úrok ve výši 10,64 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. K uvedené výši úrokové sazby došla dle svého uvážení podle běžné úrokové sazby bank v té době. 8. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 9. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 122 odst. 1 písm. c) zákona o spotř. úvěru se věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s uplatněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat smluvní pokutu. Dle odst. 3 téhož ustanovení nesmí být souhrn výše uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 13. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 17. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 12 000 Kč, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy, žalovaná však svou povinnost vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednanými poplatky nesplnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu návrhem nárokované částky 24 680 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč dlužného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 686,40 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a ve výši 1 850, 40 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 143,20 Kč a smluvní pokuty po částečném zpětvzetí ve výši 6 000 Kč. Žalobkyni dále vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, přičemž žalobkyně za období od 3. 5. 2018 do 1. 11. 2019 zákonný úrok kapitalizovala na částku 1 584,16 Kč. Soud tak přiznal žalobkyni nárokovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok I). 18. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 10,64 % ročně z částky 12 000 Kč za období od 21. 5. 2020 do zaplacení. Soud však v této části shledal žalobu nedůvodnou, neboť smluvní úrok nebyl srozumitelným a transparentním způsobem takto mezi účastníky sjednán. Žalobkyně odkazovala na čl. II bod 1. smlouvy, z tohoto ustanovení dle názoru soudu nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 28 % po skončení smlouvy z dlužné jistiny explicitně nevyplývá (nestanoví se výslovně povinnost úrok s takto určenou sazbou zaplatit). Ze smlouvy samotné je naopak zřejmé, že smluvní úrok byl zakomponován do poplatků a pro účely zjištění jejich konkrétní výše bylo využito právě ujednání v čl. II bod 1. smlouvy. Náklady, které byly jasně vyčísleny, byly také opakovaně a jasně ve smlouvě označovány jako Celkové náklady. Žádné smluvní ujednání pak nestanoví druhotnou povinnost dlužníka zaplatit další úrok pro případ prodlení se splácením. Jiný výklad není možný, jelikož ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřeny pevnou částkou a odvození dalšího úroku z čl. II bod 1. smlouvy neodpovídá podle soudu tomu, jak by daným ustanovením průměrný spotřebitel porozuměl. Měla-li by být jiným ustano