7 C 291/2021-20 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení celkové částky 22 967,95 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo]. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná dne 19. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla tato žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku spolu s poplatkem právní předchůdkyni vrátit v 60 týdenních splátkách, a to nejpozději do 13. 5. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 13. 6. 2018. Dne 20. 1. 2020 byla předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 13 222,74 Kč a dlužného poplatku ve výši 9 745,21 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a úroku ve výši 29 % ročně z nesplacené jistiny. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek, které žalovaná ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely dne 19. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce, jejíž součásti jsou smluvní podmínky, a na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 13 125 Kč vrátit, a to v 60 týdenních splátkách nejpozději do 13. 5. 2019 (viz smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 19. 3. 2018). Právní předchůdkyně svůj závazek ze smlouvy, poskytnout žalované částku 15 000 Kč splnila v den uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]. Z článku 9.1 smluvních podmínek soud zjistil, že smlouva o zápůjčce je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, případně prodloužené o udělené splátkové prázdniny. Zápůjční úroková sazba činí 29 % a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že výše uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 20. 1. 2020. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek, které žalovaná ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradila (viz předžalobní upomínka ze dne 28. 1. 2021 včetně podacího lístku). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o zápůjčce dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 7. Podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1751 odst. 1 o.z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 9. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 13. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do dlužné jistiny a zákonným úroků z prodlení z ní plynoucích. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek z uzavřené smlouvy, žalovaná však svou povinnost poskytnutou finanční částku vrátit nesplnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné částky ve výši 22 967,95 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 13 222,74 Kč a dlužného poplatku 9 745,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny za období od 21. 6. 2018 do zaplacení a dlužné částky ve výši. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat ve shora uvedeném rozsahu tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 22 967,95 Kč spolu s požadovaným kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 222,74 Kč za období od 21. 6. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 1 807,66 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 222,74 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 14. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny. Soud však v této části shledal žalobu zcela nedůvodnou, neboť smluvní úrok ve výši 29 % nebyl takto mezi účastníky sjednán. Žalobkyně odkazovala na stranu 1 Smlouvy, z této strany dle názoru soudu nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny po dni poslední splátky, tj. po dni 13. 5. 2019, nevyplývá. Ze smlouvy včetně článku 9.1 smluvních podmínek je zřejmé, že smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou, přičemž takto byl úrok vypočten za použití úrokové sazby 29 % ročně. O vypočtené dlužné částce, všetně úroku a poplatků, smlouva výslovně a zvýrazněně hovoří jako o„ celkové dlužné částce„. Dle článku 9.1 a 9.2 smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek s možností prodloužení její účinnosti. Žalobkyni však dle smlouvy právo na zaplacení smluvního úroku z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 29 % ročně po splatnosti poslední splátky (a případném prodloužení účinnosti) nevzniklo. Jiný výklad není možný, jelikož ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou a„ odvození“ dalšího úroku neodpovídá podle soudu tomu, jak by daným ustanovením průměrný spotřebitel porozuměl. Měla-li by být smluvními podmínkami založena další obdobná povinnost nad rámec textu smlouvy samotného, pak (odhlédneme-li od otázky, v jakých případech je takový postup ve spotřebitelském právu vůbec možný) musí být tato nová povinnost vyjádřena zcela jednoznačně a srozumitelně, což v projednávané věci nepochybně není splněno. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 907,47 Kč. Tato částka představuje 80,45 % z jejich celkové výše 2 371 Kč, přičemž soud k této výši dospěl vypočtením rozdílu úspěchu žalobkyně (90,225 %) a neúspěchu žalobkyně (9,775 %), když žalobkyni, která se domáhala celkem částky 27 459,83 Kč (22 967,95 + 1 807,66 + 2 684,22) bylo přiznáno celkem 24 775,61 Kč (22 967,95 + 1 807,66). K částce 1 807,66 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení z prodlení a částka 2 684,22 Kč smluvní úrok. Celkové náklady ve výši 2 371 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 919 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 967,95 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. 16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (