7 C 295/2021-19 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 13 800 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o půjčce [číslo]. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný dne 4. 7. 2015 smlouvu, na základě které poskytla tato žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku spolu s poplatkem právní předchůdkyni vrátit v 58 týdenních splátkách, a to nejpozději do 13. 8. 2016. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalobkyně tak požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 10 474,68 Kč a dlužného poplatku ve výši 3 325,32 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a úroku ve výši 23,72 % ročně z nesplacené jistiny ode dne 14. 8. 2016. Dne 6. 12. 2019 byly předmětné pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou žalovaný ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 4. 7. 2015 smlouvu o půjčce, jejíž součásti jsou smluvní podmínky, a na jejíž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 240 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách nejpozději do 13. 8. 2016 (viz smlouva o půjčce [číslo]). Právní předchůdkyně svůj závazek ze smlouvy, poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč splnila, jak vyplývá ze smlouvy v den jejího uzavření. Žalovaný však svou povinnost ze smlouvy o půjčce hradit sjednané splátky řádně a včas nesplnil. Z článku 8 smluvních podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení žalovaného se zaplacením dlužné částky požadovat uhrazení celého zbývajícího neuhrazeného dluhu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuplatnila své právo zesplatnit celý dluh žalovaného, nastala splatnost dluhu, tj. dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč a dlužního poplatku ve výši 11 840 Kč, splatností poslední splátky, tj. dne 13. 8. 2016. Od následujícího dne také vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny. Dle Smluvních podmínek činí výše úrokové sazby 23,72 % ročně, kdy úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání této Smlouvy. V případě prodloužení doby trvání smlouvy si strany smlouvy sjednaly, že jistina nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání úročena (viz Smluvní podmínky čl. 1). 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek, které žalovaný ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil (viz předžalobní upomínka ze dne 22. 2. 2021 včetně podacího lístku). 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o zápůjčce dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) 8. Podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1751 odst. 1 o.z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 10. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 14. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek z uzavřené smlouvy, žalovaný však svou povinnost poskytnuté finanční částky vrátit nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné částky ve výši 13 800 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 10 474,68 Kč a dlužného poplatku 3 325,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny za období od 7. 12. 2019 (tj. ode dne postoupení pohledávky) do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 21. 8. 2016 (od uplynutí týdenní lhůty po splatnosti poslední splátky) do 6. 12. 2019 ve výši 2 817,73 Kč (výrok I.). 15. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny. Soud však v této části shledal žalobu zcela nedůvodnou, neboť smluvní úrok ve výši 23,72 % nebyl takto mezi účastníky sjednán. Žalobkyně odkazovala na článek 1.2 smluvních podmínek, z tohoto ustanovení dle názoru soudu nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny po dni splatnosti poslední sjednané splátky nevyplývá. Naopak ze smlouvy včetně článku 1.2 smluvních podmínek je zřejmé, že smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou, přičemž takto byl úrok vypočten za použití úrokové sazby 23,72 % ročně. Dále je v tomto článku uvedeno, že v případě, že dojde k prodloužení doby trvání Smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle článku 9.7 smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek, a v případě prodlení žalovaného s úhradou některé ze splátek nebo neuhrazení poslední splátky řádně a včas měla být účinnost smlouvy prodloužena až do řádného zaplacení celkové dlužné částky. V daném případě tak nepochybně došlo k prodloužení doby trvání smlouvy o zápůjčce s ohledem na prodlení žalovaného, který jednotlivé splátky včetně poslední splátky nehradil řádně a včas. V případě prodloužení smlouvy o zápůjčce výslovně žalobkyni právo na zaplacení smluvního úroku z dlužné jistiny půjčky ve výši 23,72 % ročně nevzniklo. Jiný výklad není možný, jelikož ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou a strany smlouvy si sjednaly, že v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy nebude jistina úročena. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 383,29 Kč. Tato částka představuje 17,02 % z jejich celkové výše 3 458 Kč, přičemž soud k této výši dospěl vypočtením rozdílu úspěchu žalobkyně (58,51 %) a neúspěchu žalobkyně (41,49 %), když žalobkyni, která se domáhala celkem částky 31 022,59 Kč (13 800 + 1 533,95 + [číslo] + 8 351 + 4 519,91) bylo přiznáno celkem 18 151,68 Kč (13 800 + 1 533,95 + [číslo]). K částce 1 533,95 soud uvádí, že se jedná o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a částka 4 519,91 Kč představuje kapitalizovaný smluvní úrok ke dni vydání rozhodnutí. Celkové náklady ve výši 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení