7 C 342/2021-18 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o.s.ř. Předmětem řízení bylo zaplacení dlužného pojistného podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným s počátkem pojištění k 1. 6. 2016. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne 20. 5. 2016 pojistnou smlouvu na životní pojištění s názvem [anonymizováno] životní pojištění, kterou se žalovaný jakožto pojistník zavázal hradit žalobkyni jakožto pojistiteli měsíční pojistné ve výši 744 Kč. Za období od 1. 5. 2020 do 1. 10. 2020 žalovaný pojistné neplatil a pojištění pro neplacení pojistného zaniklo ke dni 1. 10. 2020. Žalovanému tak vznikl vůči žalobkyni dluh odpovídající poměrné části pojistného ve výši 2 000 Kč, který dosud neuhradil. Dlužná částka nebyla uhrazena ani po zaslání předžalobní upomínky dne 4. 3. 2021. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným pojistnou smlouvou ve smyslu ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého se pojistnou smlouvou zavazuje pojistitel vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný neplnil svou povinnost dle pojistné smlouvy a v důsledku porušení povinnosti mu vznikl vůči žalobkyni dluh v celkové výši žalované částky. Tím, že žalovaný nesplnil řádně a včas svůj závazek, dostal se do prodlení a je povinen podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platit z dlužné částky úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyní požadovaný úrok nepřesahuje výši úroku z prodlení stanoveného tímto nařízením. Žalobkyně zákonný úrok z prodlení kapitalizovala za období od 14. 12. 2020 do 19. 5. 2021, tj. do dne podání žaloby. Zákonný úrok tak činní částku 71 Kč. Soud tak shledal nárok žalobkyně důvodným a rozhodl, jak je uvedeno shora ve výrokové části rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupkyně žalobkyně doložila osvědčení o registraci plátce DPH. Aplikaci ustanovení § 14b a. t. soud zvolil po zohlednění formulářového typu návrhu, který je nadto opakovaně soudně uplatňován (viz např. sp. zn. 7C 151/2019, 7 C 101/2018, 7 C 292/2019), a jehož předmětem je vymáhání pojistných pohledávek vyplývajících z podnikatelské činnosti žalobkyně. Jsou tak splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 a.t. Soud pro úplnost dodává, že si je vědom toho, že žalobkyně je subjektem s větším množstvím pojistných produktů, při kterých dochází k většímu množství variant a postupů, jak žalobkyně uvádí v žalobě. Avšak soudu je i z jeho úřední činnosti známo, že obsahově se fakticky návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu nijak výrazně neliší, přičemž v zásadě ve větší míře se jedná o žaloby se shodným skutkovým základem, kdy pojištěný nehradí smlouvou sjednané pojistné ve stanovené výši a následně nereaguje na upomínky dlužného pojistného ze strany pojistitele. Z tohoto lze dovodit, že dochází u žalobkyně pouze k drobným úpravám žaloby ve vztahu k okolnostem, resp. důvodům neplacení či zániku pojistné smlouvy. Podle názoru soudu pak takový stav odpovídá právě § 14b a. t. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).