7 C 343/2021-101 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 5. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky do 5. 6. 2015 spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky (ten však žalobkyně nepožadovala). Žalovaný poskytnutou částku do dne splatnosti zápůjčky neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně pak postoupila tuto pohledávku dne 21. 12. 2017 na žalobkyni. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Z doložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně spolu uzavřeli smlouvu ze dne 4. 5. 2015, kterou se žalovaný zavázal splatit zápůjčku ve výši 2 000 Kč ve lhůtě uvedené v uzavřené smlouvě, tj. do dne 5. 6. 2015, poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky ve výši 660 Kč. Ke dni podání žaloby činí pohledávka 2 000 Kč na jistině, když žalovaný ničeho neuhradil. K dlužné jistině pak žalobkyně připojuje zákonný úrok z prodlení z této jistiny od 6. 6. 2015 do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván upomínkou ze dne 15. 6. 2020. 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou zapůjčitel přenechá vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a vydlužitel po čase vrátil věc stejného druhu. Žalovaný tak byl povinen žalobkyni zaplatit dlužnou částku do smluveného data, tj. do 5. 6. 2015. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, dostal se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, (dále jen „advokátní tarif“), náleží odměna ve výši 200 Kč a dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení; výzvu k plnění; písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ve výši 189 Kč. 8. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).