7 C 348/2021-15 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 5. 2021 domáhala zaplacení částky 24 659 Kč. Tvrdila, že žalovaný dne [datum], kolem 15:00 hodiny, ve [jméno] [města] způsobil poškození zdraví [jméno] [příjmení], pojištěnce žalobkyně. Žalovaný jmenované způsobil otevřenou zlomeninu dolní čelisti. Zranění si vyžádalo lékařské ošetření s chirurgickým zákrokem a hospitalizací. Žalovaný byl uznán vinným spácháním přečinu výtržnictví a přečinu ublížení na zdraví, a to Trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 31. 12. 2019, sp. zn. 2 T 233/2019-47. Žalobkyně uhradila v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví své pojištěnky za zdravotní výkony částku 24 659 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný byl shledán vinným tím, že dne 30. 10. 2019 při vzájemné hádce s pojištěnkou žalobkyně ji dvakrát strčil a udeřil pěstí do obličeje takovou silou, že jí způsobil otevřenou zlomeninu dolní čelisti, která si vyžádala lékařské ošetření s chirurgickým zákrokem a následnou hospitalizací, čímž spáchal jednak přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a jednak přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku (viz rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 31. 12. 2019, sp. zn. 2 T 233/2019-47). Jmenovaná [jméno] [příjmení] je pojištěnkou žalobkyně. V souvislosti s předmětným zraněním jmenované byly vynaloženy náklady na hrazené služby ve výši 24 659 Kč, tyto náklady uhradila žalobkyně (viz doklad k vyčíslení regresní pohledávky ze dne 7. 1. 2020 a ze dne 28. 7. 2020). Žalovaný žalovanou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 29. 7. 2020 (viz předžalobní upomínka, vč. dodejky). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o veřejném zdravotním pojištění“), příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 7. Zákonným předpokladem vzniku nároku zdravotní pojišťovny podle výše citovaného ustanovení je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na péči o svého pojištěnce, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby proti němu. Povinnost zdravotní pojišťovny zaplatit svému smluvnímu partnerovi náklady péče poskytnuté jejímu pojištěnci je plněním její zákonné povinnosti, která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče jejímu pojištěnci poskytnuta, zda šlo o léčení následků úrazu či jiného poškození zdraví způsobeného zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby nebo následkem jiné události. Výše citované ustanovení jakožto speciální norma ve vztahu k ustanovením NOZ o náhradě škody zakládá zdravotní pojišťovně specifické právo požadovat náhradu škody od třetích osob za náklady na péči hrazenou zdravotním pojištění, které vznikly v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči pojištěncům zdravotní pojišťovny. Při posouzení zaviněného protiprávního jednání třetí osoby ve smyslu citovaného ustanovení je podle § 135 o. s. ř. soud v občanském soudním řízení vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin. 8. Soud založil hmotněprávní posouzení věci na ustanovení § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Soud byl vázán rozhodnutím zdejšího soudu o tom, že byl žalovaným spáchán trestný čin. Současně bylo prokázáno, že žalobkyně vynaložila náklady na hrazené služby v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnce. V daném případě tak byly splněny předpoklady pro aplikaci výše citovaného ustanovení. Jelikož žalovaný nezaplatil náhradu škody, dostal se do prodlení (§ 1968 NOZ), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 NOZ), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požaduje uhrazení zákonného úroku z prodlení ode dne podání žaloby. Soud tak shledal žalobu zcela důvodnou. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (podání žaloby, zaslání předžalobní výzvy) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 10. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.