7 C 403/2021-15 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 105 Kč z titulu nezaplacených televizních poplatků za měsíce říjen 2018 až srpen 2020, tj. celkem 23 měsíců po 135 Kč a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou poplatku do podání žaloby dne 15. 7. 2021 ve výši 520,64 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná byla od dubna 2004 evidována jako poplatník televizního poplatku (z Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaná neuhradila televizní poplatky ve výši 135 Kč za měsíce říjen 2018 až srpen 2020 (z výzvy k zaplacení včetně doručenky), žalobkyni tak dluží za předmětné období částku ve výši 3 105 Kč (23 měsíců po 135 Kč). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.). Konkrétně byla věc po právní stránce posouzena podle § 6, § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná svou povinnost platit televizní poplatky, stanovenou uvedeným zákonem, v předmětném období nesplnila a tím se s plněním svého závazku dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna platit z nezaplacené částky úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 105 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 126 Kč. 9. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).